Kdybychom měli obě děti zdravé, pravděpodobně bychom absolvovali trek do Valbone nebo zůstali více dní a podnikali treky z Thethu. My se chtě nechtě musíme, s tím, jak dcera roste, více a více přizpůsobovat jejímu fyzickému stavu. Syn v 6 letech ujde v pohodě 20 kilometrů, chodí od malička. Jelikož jsme vozili, nosili dceru, nikdy ani neměl šanci, že bychom mu nějak ulevovali. Na minulé dovolené jsme se poprvé rozdělili, a zatímco dcera s tatínkem ležela u bazénu, já jsem se synem šla jeden úsek GR 221 na Mallorce.

Na dnešek jsme se také plánovali rozdělit. Nejdříve jsem chtěla prozkoumat Theth, zajít k vodopádům Grunas a odpoledne jít se „chodícími“ dětmi k Blue eye (pozor neplést s Blue eye na jihu Albánie). Plány jsou od toho, aby se měnily. Na Blue eye nedošlo a my máme aspoň důvod se vrátit.

„Theth – tady se ještě s kočárkem dá“

Nenašla jsem jediný článek, jak po Theth a okolí s kočárkem… Takže tady máte aspoň nějaké informace. I když samozřejmě mnohem lepší je to s nosítkem.

„Theth – tady už to je s kočárkem horší“

Dominantou Thethu je kostelík, ke kterému se dá z hlavní silnice celkem pohodlně dostat s kočárkem (nebo dojet autem). Kostelík byl zavřený, ale to vůbec nevadí. Ty panaromata! Na mapy.cz to pak vypadá, že se dá pohodlně dojít i ke strážní věži (Defense tower „Kulla e Ngujimit“)…. To se sice dá, ale široká cesta se pak mění v menší stezky vedoucí podél malých políček. Navíc se to neobejde bez přenášení kočárku. Zkusili jsme 3 varianty a ani jedna z cest nebyla široká. Nu což, na přenášení jsme zvyklí a na úzké cestičky jakbysmet.

„Theth – kostel“

Historie strážních věží je velice zajímavá. Když vyprávíte historky o tom, co je to krevní msta, děti na vás budou zírat s otevřenou pusou, a ještě dlouho pokládat otázky a ujišťovat se, že u nás se nic takového nepraktikuje.

„Bouráme bariéry…“

Od strážní věže vede k vodopádům Grunas stezka, ta ale vůbec není pro kočárky. Rozhodujeme se tam tedy dojít po offroad silnici. Po ní sice jezdí auta, ale ne nijak často. Navíc, kvůli špatnému stavu, musí jezdit pomalu. Pro naši dceru je to tak mnohem pohodlnější. Do nosítka už moc nechce. Máme speciální nosítko šité na míru. Mělo být do 30 kg… Teď už má dcera 35 kg a stále to jde. Není jí to ale moc pohodlné a tomu, kdo ji nosí se občas mírně podlamují kolena. Jeden krátký výlet v horách nám za to ale všem pořád ještě stojí. A hlavně si říkáme, že to stále ještě nějak jde… Svalová dystrofie je totiž progresivní onemocnění a my víme, že s každým rokem naše flexibilita klesá…

„Tak tady býval most“

První výzva nás čeká hned pod věží. Na mapě je kreslený most přes řeku na silnici, ale v reálu neexistuje. Nechceme si dál ve vedru zbytečně zacházet, a tak se rozhodujeme brodit. Manžel už to vůbec neřeší, bere charriot nad hlavu a přenese ho a pak syna. Pro děti je brod tentokrát moc silný a docela široký. Když se i zbytek posádky odhodlává k brodu, najednou, kde se vzal, tu se vzal, stojí u nás pán a nabízí převoz jeho jeepem. Taková nabídka se neodmítá. Za minutu je u nás s jeepem a převeze zbytek na druhou stranu. Nic za to nechce. A my jsme opět v úžasu z vlídnosti místních lidí.

„Brod“

Cesta po silnici docela odsýpá, málem mineme odbočku, protože je úplně zarostlá. Necháváme zde charrioty a vydáváme se směrem nahoru k vodopádu. Tentokrát přes řeku vede jen dřevěná lávka, pod námi je docela vysoký kaňon. Není to nebezpečné, jen pozor nepouštět tam malé děti bez dozoru.  Zbytek cesty je z pohledu bezpečí ok. Pro nosiče je stezka docela výživná, ale nějak se to dá. S nákladem 35 kg už musíte opravdu dávat pozor na každý krok.

„S batůžkem vzhůru“

Vodopád Grunas je moc krásný a takový jiný, barevný. Je tu docela hodně lidí, ale nikdo se nekoupe. Jen naše rodinka. Nějak nás to koupání v ledově průzračné vodě začalo bavit. Hlavně v tom šíleném vedru, je to fakt balzám.  Děti si staví vodní přehrady. To je taková zábava, že je nemůžeme dostat pryč.

„Vodopád Grunas“

Cesta zpět dolů je překvapivě velmi rychlá a mnohem lepší, než jsme předpokládali. Občas jsou sestupy s naším „baťůžkem“ o dost těžší, ale tady jsme se ani nenadáli a byli jsme u kočárů. Cesta zpět je o něco delší, neboť jdeme až k hlavnímu mostu. Tam zaplouváme do Medusa caffe. Mají sice divné číšníky, ale za to mají strouhu a v ní pstruhy. Největší zábava odpoledne: zkoušet pstruhy lovit holýma rukama…

„Pstruhová restaurace“

Nakonec jsme uťapkali 9 km, což v tom vedru bylo pro tuto skupinu až až… A protože jsme dorazili pozdě vzdávám se i výletu k Blue eye. Doufám, že se sem ještě někdy podívám. Večer se jdu ještě podívat na kostelík a neodoláme ani koupání v řece.  

„Rozvoj turismu“

Shrnutí: Theth je boží. Vyhraďte si určitě minimálně 2 noci, ale spíše více. Další výlety: Blue Eye (dá se přiblížit off road autem do vesnice Ndërlysaj), Theth waterfall (Slender Falls), Etnografické muzeum, hora Maja Jezerce (2 694 m), jezera Pejës, atd.