S mořem za zády se vydáváme zpět do vnitrozemí. Tentokrát opět na jih. Cíl Berat. Okolo 11 h parkujeme u pevnosti, která je nahoře na kopci. Je šílený hic. Vlna veder udeřila v plné síle. Platíme vstupné a pán, když vidí vozík, tak nám dovoluje parkovat přímo v pevnosti. Vydáváme se do tajemných zákoutí pevnosti a opět zjišťujeme, že místo je zcela bariérové… I když někde nejsou schody, tak po cestě dlážděné kameny se vůbec nedá jezdit.

„Jo, jo, cesty pro vozík jako dělané:)“

Platíme vstupné také do muzea Onufri, kde je velká a nádherná ikonografika. A taky příjemný chládek. U citadely si dáváme osvěžující zmrzlinu a nějaké studené pití a pak už míříme zpět.

„Muzeum Onufri“

Sjíždíme autem a parkujeme u parku (Parku i Osumit) vedle řeky. Je tam modrá a značka s parkovacím automatem. Místňáci říkali, že parkování „ok“, parkovací automat jsme totiž nenašli.  Jedeme se fotit s typickými domky, ale dlouho to nevydržíme, je strašně moc vedro. Chápeme, proč je Berat na seznamu UNESCO a je nám trochu líto, že nepobudeme déle. U parku nacházíme super restauraci, kde jedou větráky, které rozprašují vodu, na plný výkon. Ta se sice odpaří po pár sekundách, ale i tak je to moc příjemné. Mají zde i moc dobré čerstvé džusy. Až do teď servírují všude jen umělé krabicáky, takže určitě doporučujeme.

„Berat“

Potkáváme holiče. Syn potřebuje ostříhat, a tak se dohadujeme, že syna ostříhá. Synek má za 300 Lek (60 Kč) účes „na fešáka“. Pan kadeřník byl teda extra třída, fakt si dal záležet.

„1x účes na fešáka, prosím.“

Chvíli váháme, zda nezkusit místní koupaliště, ale pak voláme do našeho příštího ubytka, kde nám řekli, že nám napustí bazének na cachtání a tak jedeme rovnou na farmu Alpeta Agrotourism & Winery. Na stránce https://agrotourism.gov.al/ jsme u každé oblasti, kterou jsme chtěli navštívit, hledala, zda by tam nebyla nějaká šikovná farma. Moc rádi se na nich ubytováváme. Je tam většinou klid, dobré jídlo, zvířata, zázemí pro děti. Nakonec nám to vyšlo právě u Beratu, i když to byla zajížďka, nelitujeme. Byla to jedna z top zkušeností.

„Výhled ze zahrady“

Dětem opravdu natočili malý bazének a ty z toho měli zábavu na celé odpoledne. V 19 h nám začala prohlídka. Ujímá se nás Eliot, syn majitele. Ukazuje nám vinice a vysvětluje, co vše pěstují, jak postupně vybudovali zázemí, guesthouse a restauraci. Za mě je to nejlepší „wine tour“, jakou jsem kdy zažila. Asi se nedá porovnávat mladé rodinné vinařství s profláklými vinařstvími v Kalifornii, Francii, Argentině či na Novém Zélandu, ale prostě, když vás doprovází přímo majitel, je v tom kus srdce a spousta lásky. Navíc to jejich víno je přímo božské. Mají vlastně jen 2 červená vína, ale jedno je lepší než druhé. K večeři nám pak nosí jednu lahodu za druhou. Na ochutnávku rakije už naštěstí nedojde… Ještě, že máme ty děti, které už potřebuji jít spát…

„Mezi vinicemi“

Shrnutí: Berat je opravdu okouzlující i pro toho, kdo nevyhledává města. Je to totiž malý, skromný, útulný. Určitě stojí i za delší návštěvu. I přes to, že byla hlavní sezona, nebylo tu moc lidí. I v okolí Beratu je spousta dalších míst, kam se jet podívat, co navštívit. Například takové pohoří Tomorri. Velmi populární destinací je kaňon řeky Osum (se staršími dětmi si to lidé velmi chválí) nebo vodopád Bogove. Chvíli jsme uvažovali, že bychom se vydali i na rafty s https://www.albrafting.org/, na ty se vyjíždí na řeku Vjosa u Përmetu (jinde není v srpnu dostatek vody), ale pak jsme to zavrhli. Dále musí být super okolí Përmetu (termální prameny Bnëjë apod.). Opět si myslím, že střed Albánie by se dal pojmout jako krásná týdenní (a delší) dovolená. Pozor jen už na cesty, zde je už častěji doporučováno terénní auto.

Pokud máte rádi víno, má Albánie určitě co nabídnout. Jen to dobré víno prý moc nekoupíte v supermarketu, musíte hledat. Hodně štěstí! Stojí to za to. A že jste to vy, tak mám pro vás jeden tajný tip: Nurellari winery. Prý je to taky pecka….