Velmi dlouho jsem studovala, jak se z Beratu dostat do Gjirokastëru. Na Google se zobrazovala silnice SH74, která byla žlutá (tedy jetelná normálním autem).  Na mapy.cz ani v tištěné mapě tato cesta nebyla, tak jsem doufala, že je prostě nová…. Bohužel není, ve vesnici Drobonik asfalt končí. Jelikož by tento úsek byl velmi dlouhý, vrátili jsme se a objeli to přes SH73 a E853.

“ V Tepelenë celkem nic není – jen výhledy….:)“

Zastavili jsme až v Tepelenë. Zase je úmorné vedro… V Tepelenë celkem nic není. Mají tady hezký výhled na údolí Vjosy a pak hezkou vydlážděnou promenádu k mostu Aliho Pasi. Asi se nic nestane, když tuto zastávku vynecháte. Co jsme ale vynechat nechtěli bylo údolí řeky Vjosy. Hledali jsme nějaké vhodné místo na koupání. Nakonec jsme ho nalezli blízko kaňonu Gryka e Kelcyres. Koupou se tu místňáci. Místy sice bahno, ale voda je příjemně osvěžující.

„Já chci taky na kajak!!!!!!:)“

Cestou zpět se účastníme záchranné akce na vytažení nákladního auta, který se převrhl i s nákladem velkých kamenů. Není to první ani poslední nehoda, kterou jsme potkali, takže ačkoliv by se mohlo zdát, že Albánci jezdí jako prasata, ale mají pod kontrolou, tak očividně nemají.

„Záchranná akce“

Další neštěstí je přímo naproti Gjirokastëru. Celý Balkán sužují požáry. A my máme jeden přímo z první ruky. Ubytováváme se mimo centrum a pan majitel nás hned odváží na pevnost. Ze všech pevností, které jsme navštívili, je tato nejkrásnější. Máme tu výhled na požár z první ruky. Je to šílené, člověk by se tam chtěl rozeběhnout a jít nějak pomoci. Když pak o pár dní později projíždíme zpět, tak vidíme, že se podařilo zachránit všechny domy. Aspoň, že tak.

“ Gjirokastër – bohužel to vzadu není ranní opar…. ale dým z hořícího lesa…“

Po pevnosti jdeme ještě na chvíli do historických ulic Gjirokastëru. Tam, kde mají být cesty, jsou místy výkopy. Vzali jsme tentokrát raději charriot. Ale ani s ním se nedá, kolikrát musíme vzít dceru do náručí a zápasit s kočárem. Nezřídka se stalo, že odněkud vyběhl pán, vozík mi sebral, přenesl ho a zase zmizel… Tentokrát je tady mnohem více rušno. Je to totiž destinace blízko velmi turisty obléhaného jihu Albánie. Nacházíme klidné místo na večeři a pozorujeme ten všudypřítomný šum. Zpět nás zase odváží majitel penzionu.

„Tak tady je podle mapy normální cesta….“

Shrnutí: Gjirokastër určitě stojí za návštěvu. Dá se najít ubytování i v některém z historických domů. My jsme toho nevyužili, protože jsme se báli, že by na nás bylo těch schodů už moc, ale určitě to může být zase něco jiného, zajímavého. V okolí je také spousta míst, která stojí za návštěvu: Antigonia, Libohovë, Hadrianopolis, malebné kostelíky a svatyně v horách. Je mi líto, že nemáme na cestování třeba měsíc. Albánie by za to stála.

„Večerní Gjirokastër – tady už je třeba s turistama počítat“