Na dnešek jsem měla několik variant, co dělat. Myslím, že takový Mys Rodon by určitě stál za bližší prozkoumání. My se však rozhodli pro lanovku Dajti Ekspres u Tirany. Je to kousek, ale přes Tiranu je to očistec, protože celá cesta je vlastně jedna velká zácpa. Nějak to ale zvládneme a za velkého hicu kupujeme lístky na lanovku. Dcera to má díky vozíku zdarma. Ale je to paradox, protože k lanovce vedou schody. Je to velmi bariérové místo, ale kočárek v pohodě vynesete a nahoře už s ním můžete být.

„Kdo může, pomůže“

Věděli jsme dopředu, že okolí horní stanice lanovky je to spíš o zábavě a výhledu než o nějaké velké akci.

„Dajti ekspres“

Hned nás odchyt chlápek, co má velké pistole na paintball. Dává dceři spoustu ran zadarmo, pak ještě platíme ostatním dětem, aby si taky zastříleli. No občas se tomu nevyhneme, ale všem ostatním „atrakcím“ (čtyřkolky, adventure park, focení na koni, střelba z luku), už se úspěšně vyhýbáme.

„Bunkr art“

Oběd si dáváme v restauraci Ballkoni Dajtit. Je to docela příjemné překvapení. V kabince lanovky doporučujeme hledat cestou bunkry. Schválně, kolik jich napočítáte.

„Je to jízda…“

Plán byl ještě navštívit vedlejší muzeum BunkerArt, ale bylo už pozdě, a navíc šílené vedro, tak jsme se rozhodli ihned pokračovat do naší další destinace – Karpen Beach blízko Golemu. Ubytko na pláži jsme zamlouvali přes messenger, tak jsme byli zvědaví, zda to klapne. No, klaplo to…  Na pláži nás čekala dvě překvapení. Tak nejdříve to nechtěné. Ve vodě byli nějaké potvůrky, které kousaly… Prý „no problem“. Nějaké písečné blechy či co. Nakonec jsme zjistili, že jsou jen v jednom pásu, kde patrně vyvěrá kanalizace z přilehlého kempu…  Naštěstí u břehu nebyli, tak jsme mohli stavět hrady, válet koule z písku a dovádět na pláži.

„Karpen beach“

Dcera se chodila sama osprchovat, bylo to až za rohem, kam jsme neviděli. Vždy trneme, protože často padá a nedokáže se sama zvednout. Sama ani nevyjde na schod nebo obrubník. Najednou přišla a celá zářila, že nemohla vyjít obrubník a nějaká paní jí pomohla. To se nám moc často nestává. Každý kouká a pozoruje, ale většinou nikdo nepomůže, nezeptá se. Tady se lidé ptají, co jí je, proč tak špatně chodí, úplně normálně a zcela bezprostředně. Má prostě slabé svaly a hůř chodí, odpovídáme. Je moc milé, když se vás pak někdo snaží povzbudit, že to snad bude brzy lepší. Je to takové povzbuzení od srdce, cítíte z toho, že jí to opravdu přejí. U nás to většinou lidé bagatelizují, no tak co, tak nemůže moc chodit, tak může třeba hrát na piano. Bohužel Kolagen VI svalová dystrofie je progresivní genetické onemocnění. Lépe nebude, ale nikdo nikdy nevíme, co bude, že? Takže děkujeme za každou pozitivní myšlenku, která ji třeba pomůže udržet její zdravotní stav takový jaký ho má nyní.

„Zaneprázdněni na pláži“

Druhé překvapení je o hodně příjemnější. Restaurace na pláži. Restaurace bez názvu, která láká na poutač „pizza“. Nic moc očekávání, ale je pravda, že podle vůně jsem tušila, že by to překvapení mohlo být více než příjemné. A bylo! Mořské plody, ryby, vše výborně udělané, ochucené. Jako sen. K tomu romantický západ slunce do moře. Co víc si přát. 🙂

„Romantika u moře“

Shrnutí: Za mě by se dala udělat krásná 14denní dovolená s dětmi: týden na severu Albánie v horách a týden u moře. Kam k moři, záleží na vašich preferencích (průzračnost vody, písek/kamínky, město/opuštěné pláže atd.). Určitě si to doporučuji ujasnit předem, vyhnete se tak případnému zklamání. Mimo sezónu je to asi jedno, ubytování bude všude spousta. V sezóně se může stát, že si nebudete moct tak vybírat nebo sáhnete hlouběji do kapsy.