Užili jsme si krásné odpoledne a večer a je čas se posunout dál. Loď zpět jezdí až v 15:30, proto jsme si domluvili loď soukromou (vzhledem k tomu, že je nás 8 byla cena jen o malinko vyšší). Domluva byla na 8:30. Bohužel ani v 10 h loď nikde. Děti mají ale skvělou zábavu. Na pláž přišlo stádo malých koz. Děti si je okamžitě ochočí, krmí je a blbnou s nimi.

„Mini Zoo“

Po několika výmluvách, že loď je rozbitá, že je zastavili policajti apod. dostáváme náhradní loď – speed boat. S ní trvá cesta jen 20 min. Ale máme podezření, že to řidič stihl ještě rychleji… Brodění tentokrát čeká jen půlku posádky, protože nám připraví malou bárku, na kterou naloží věci a děti.

„Brod“

Za zatáčkou už všichni nasedáme a řidič jede jako blázen. Je to fičák. No dojeli jsme a děti byly nadšené. Hlavně dcera, ta sice nemůže moc chodit, ale za to miluje rychlou jízdu (narozdíl ode mě…).

„Speed boat“

V přístavu jsem opět ráda, že máme domluveného řidiče. Je to zmatek nad zmatek, protože se právě vyloďuje a naloďuje trajekt. Okamžitě se nás ujímá chlápek v tyrkysovém triku. Musíme sice popojít trochu tunelem, ale jen kousek. Náš řidič parkuje na výběžku, kde se mají spíš vyhýbat auta než parkovat. Řidiči jsou tady strašný prasata, jezdí jako šílenci a parkují kdekoliv. Na druhou stranu ta flexibilita je úžasná. Většinou nic není problém, vše se dá domluvit. Člověk prostě nesmí moc lpět na tom, že je na něco zvyklý…

„Multifunkční tunel“

Bohužel cesta do Shkodëru trvá opět 2h (tady žádné urychlení neproběhlo), ale dá se to vydržet a shodujeme se na tom, že to stálo za to. Bazén, nákup, bankomat, benzinka a pak Messký most.

„Messký most“

U mostu je dobré se zastavit cestou někam. Na fotkách je to nádhera. Ale realita? Nevábné parkování plné odpadků. Výhledy, voda, most vše je krásné, ale většina lidí jen přibrzdí a udělá rychlou fotku a jede dál. Trochu nevyužitý potenciál.

Naším dnešním cílem je Theth. V minulosti nemožná destinace bez terénního auta. Dnes asfaltová cesta až na posledních 12 km (červenec 2021). Za lidi, kteří mají omezení pohybu, jsem moc ráda, když se podobná místa stávají přístupná. I lidé na vozíku mají právo užít si přírody a vysokých hor. Né, že by lidé na vozíku nemohli jezdit off-roadem, ale, většinou to pak znamená, že ani v cíli se nemají, jak pohybovat). Pro ty, kteří mají rádi divočinu, je v okolí nebo i všude po světě ještě spousta míst, kde se dá dny i týdny putovat a nepotkat živáčka.

„Cesta do Theth“

Ubytováváme se a zbytek dne si užíváme na zahradě guesthausu, kde si dáváme i večeři. Děti mají plno práce s pobíháním po zahradě, pozorováním toho, co se děje (tu soused přivede krávy z pastvy, tu se honí slepice), s houpáním se na houpačce, a pozorováním okolních hor.  

Náš první dojem je, že turismus sem ještě nedorazil v celé své kráse. Majitelé penzionu jsou pohostinní, vřelí a turismem nezkažení. Hodně srovnáváme s Gruzií, kterou nám Albánie připomíná.

„Krása střídá nádheru“

Shrnutí: Budete-li se pohybovat v oblasti Albánských alp, vyhraďte si dostatek času na cestu samotnou. Naše děti jsou na cesty autem zvyklé, nevadí jim dlouhé přejezdy. Jsou naučené brát si hračky, se kterými si pak hrají, časopisy, které si prohlíží. Na hodně dlouhé přejezdy pak pouštíme pohádky (ty jsme pouštěli jen při cestě do a z Albánie). Rádi taky hrajeme hry, pozorujeme okolí, posloucháme písničky, zastavujeme na svačiny…