Albánie 2021 den čtvrtý – Theth

Kdybychom měli obě děti zdravé, pravděpodobně bychom absolvovali trek do Valbone nebo zůstali více dní a podnikali treky z Thethu. My se chtě nechtě musíme, s tím, jak dcera roste, více a více přizpůsobovat jejímu fyzickému stavu. Syn v 6 letech ujde v pohodě 20 kilometrů, chodí od malička. Jelikož jsme vozili, nosili dceru, nikdy ani neměl šanci, že bychom mu nějak ulevovali. Na minulé dovolené jsme se poprvé rozdělili, a zatímco dcera s tatínkem ležela u bazénu, já jsem se synem šla jeden úsek GR 221 na Mallorce.

Na dnešek jsme se také plánovali rozdělit. Nejdříve jsem chtěla prozkoumat Theth, zajít k vodopádům Grunas a odpoledne jít se „chodícími“ dětmi k Blue eye (pozor neplést s Blue eye na jihu Albánie). Plány jsou od toho, aby se měnily. Na Blue eye nedošlo a my máme aspoň důvod se vrátit.

„Theth – tady se ještě s kočárkem dá“

Nenašla jsem jediný článek, jak po Theth a okolí s kočárkem… Takže tady máte aspoň nějaké informace. I když samozřejmě mnohem lepší je to s nosítkem.

„Theth – tady už to je s kočárkem horší“

Dominantou Thethu je kostelík, ke kterému se dá z hlavní silnice celkem pohodlně dostat s kočárkem (nebo dojet autem). Kostelík byl zavřený, ale to vůbec nevadí. Ty panaromata! Na mapy.cz to pak vypadá, že se dá pohodlně dojít i ke strážní věži (Defense tower „Kulla e Ngujimit“)…. To se sice dá, ale široká cesta se pak mění v menší stezky vedoucí podél malých políček. Navíc se to neobejde bez přenášení kočárku. Zkusili jsme 3 varianty a ani jedna z cest nebyla široká. Nu což, na přenášení jsme zvyklí a na úzké cestičky jakbysmet.

„Theth – kostel“

Historie strážních věží je velice zajímavá. Když vyprávíte historky o tom, co je to krevní msta, děti na vás budou zírat s otevřenou pusou, a ještě dlouho pokládat otázky a ujišťovat se, že u nás se nic takového nepraktikuje.

„Bouráme bariéry…“

Od strážní věže vede k vodopádům Grunas stezka, ta ale vůbec není pro kočárky. Rozhodujeme se tam tedy dojít po offroad silnici. Po ní sice jezdí auta, ale ne nijak často. Navíc, kvůli špatnému stavu, musí jezdit pomalu. Pro naši dceru je to tak mnohem pohodlnější. Do nosítka už moc nechce. Máme speciální nosítko šité na míru. Mělo být do 30 kg… Teď už má dcera 35 kg a stále to jde. Není jí to ale moc pohodlné a tomu, kdo ji nosí se občas mírně podlamují kolena. Jeden krátký výlet v horách nám za to ale všem pořád ještě stojí. A hlavně si říkáme, že to stále ještě nějak jde… Svalová dystrofie je totiž progresivní onemocnění a my víme, že s každým rokem naše flexibilita klesá…

„Tak tady býval most“

První výzva nás čeká hned pod věží. Na mapě je kreslený most přes řeku na silnici, ale v reálu neexistuje. Nechceme si dál ve vedru zbytečně zacházet, a tak se rozhodujeme brodit. Manžel už to vůbec neřeší, bere charriot nad hlavu a přenese ho a pak syna. Pro děti je brod tentokrát moc silný a docela široký. Když se i zbytek posádky odhodlává k brodu, najednou, kde se vzal, tu se vzal, stojí u nás pán a nabízí převoz jeho jeepem. Taková nabídka se neodmítá. Za minutu je u nás s jeepem a převeze zbytek na druhou stranu. Nic za to nechce. A my jsme opět v úžasu z vlídnosti místních lidí.

„Brod“

Cesta po silnici docela odsýpá, málem mineme odbočku, protože je úplně zarostlá. Necháváme zde charrioty a vydáváme se směrem nahoru k vodopádu. Tentokrát přes řeku vede jen dřevěná lávka, pod námi je docela vysoký kaňon. Není to nebezpečné, jen pozor nepouštět tam malé děti bez dozoru.  Zbytek cesty je z pohledu bezpečí ok. Pro nosiče je stezka docela výživná, ale nějak se to dá. S nákladem 35 kg už musíte opravdu dávat pozor na každý krok.

„S batůžkem vzhůru“

Vodopád Grunas je moc krásný a takový jiný, barevný. Je tu docela hodně lidí, ale nikdo se nekoupe. Jen naše rodinka. Nějak nás to koupání v ledově průzračné vodě začalo bavit. Hlavně v tom šíleném vedru, je to fakt balzám.  Děti si staví vodní přehrady. To je taková zábava, že je nemůžeme dostat pryč.

„Vodopád Grunas“

Cesta zpět dolů je překvapivě velmi rychlá a mnohem lepší, než jsme předpokládali. Občas jsou sestupy s naším „baťůžkem“ o dost těžší, ale tady jsme se ani nenadáli a byli jsme u kočárů. Cesta zpět je o něco delší, neboť jdeme až k hlavnímu mostu. Tam zaplouváme do Medusa caffe. Mají sice divné číšníky, ale za to mají strouhu a v ní pstruhy. Největší zábava odpoledne: zkoušet pstruhy lovit holýma rukama…

„Pstruhová restaurace“

Nakonec jsme uťapkali 9 km, což v tom vedru bylo pro tuto skupinu až až… A protože jsme dorazili pozdě vzdávám se i výletu k Blue eye. Doufám, že se sem ještě někdy podívám. Večer se jdu ještě podívat na kostelík a neodoláme ani koupání v řece.  

„Rozvoj turismu“

Shrnutí: Theth je boží. Vyhraďte si určitě minimálně 2 noci, ale spíše více. Další výlety: Blue Eye (dá se přiblížit off road autem do vesnice Ndërlysaj), Theth waterfall (Slender Falls), Etnografické muzeum, hora Maja Jezerce (2 694 m), jezera Pejës, atd.

Albánie 2021 den třetí – přejezd z jezera Komani do Theth

Užili jsme si krásné odpoledne a večer a je čas se posunout dál. Loď zpět jezdí až v 15:30, proto jsme si domluvili loď soukromou (vzhledem k tomu, že je nás 8 byla cena jen o malinko vyšší). Domluva byla na 8:30. Bohužel ani v 10 h loď nikde. Děti mají ale skvělou zábavu. Na pláž přišlo stádo malých koz. Děti si je okamžitě ochočí, krmí je a blbnou s nimi.

„Mini Zoo“

Po několika výmluvách, že loď je rozbitá, že je zastavili policajti apod. dostáváme náhradní loď – speed boat. S ní trvá cesta jen 20 min. Ale máme podezření, že to řidič stihl ještě rychleji… Brodění tentokrát čeká jen půlku posádky, protože nám připraví malou bárku, na kterou naloží věci a děti.

„Brod“

Za zatáčkou už všichni nasedáme a řidič jede jako blázen. Je to fičák. No dojeli jsme a děti byly nadšené. Hlavně dcera, ta sice nemůže moc chodit, ale za to miluje rychlou jízdu (narozdíl ode mě…).

„Speed boat“

V přístavu jsem opět ráda, že máme domluveného řidiče. Je to zmatek nad zmatek, protože se právě vyloďuje a naloďuje trajekt. Okamžitě se nás ujímá chlápek v tyrkysovém triku. Musíme sice popojít trochu tunelem, ale jen kousek. Náš řidič parkuje na výběžku, kde se mají spíš vyhýbat auta než parkovat. Řidiči jsou tady strašný prasata, jezdí jako šílenci a parkují kdekoliv. Na druhou stranu ta flexibilita je úžasná. Většinou nic není problém, vše se dá domluvit. Člověk prostě nesmí moc lpět na tom, že je na něco zvyklý…

„Multifunkční tunel“

Bohužel cesta do Shkodëru trvá opět 2h (tady žádné urychlení neproběhlo), ale dá se to vydržet a shodujeme se na tom, že to stálo za to. Bazén, nákup, bankomat, benzinka a pak Messký most.

„Messký most“

U mostu je dobré se zastavit cestou někam. Na fotkách je to nádhera. Ale realita? Nevábné parkování plné odpadků. Výhledy, voda, most vše je krásné, ale většina lidí jen přibrzdí a udělá rychlou fotku a jede dál. Trochu nevyužitý potenciál.

Naším dnešním cílem je Theth. V minulosti nemožná destinace bez terénního auta. Dnes asfaltová cesta až na posledních 12 km (červenec 2021). Za lidi, kteří mají omezení pohybu, jsem moc ráda, když se podobná místa stávají přístupná. I lidé na vozíku mají právo užít si přírody a vysokých hor. Né, že by lidé na vozíku nemohli jezdit off-roadem, ale, většinou to pak znamená, že ani v cíli se nemají, jak pohybovat). Pro ty, kteří mají rádi divočinu, je v okolí nebo i všude po světě ještě spousta míst, kde se dá dny i týdny putovat a nepotkat živáčka.

„Cesta do Theth“

Ubytováváme se a zbytek dne si užíváme na zahradě guesthausu, kde si dáváme i večeři. Děti mají plno práce s pobíháním po zahradě, pozorováním toho, co se děje (tu soused přivede krávy z pastvy, tu se honí slepice), s houpáním se na houpačce, a pozorováním okolních hor.  

Náš první dojem je, že turismus sem ještě nedorazil v celé své kráse. Majitelé penzionu jsou pohostinní, vřelí a turismem nezkažení. Hodně srovnáváme s Gruzií, kterou nám Albánie připomíná.

„Krása střídá nádheru“

Shrnutí: Budete-li se pohybovat v oblasti Albánských alp, vyhraďte si dostatek času na cestu samotnou. Naše děti jsou na cesty autem zvyklé, nevadí jim dlouhé přejezdy. Jsou naučené brát si hračky, se kterými si pak hrají, časopisy, které si prohlíží. Na hodně dlouhé přejezdy pak pouštíme pohádky (ty jsme pouštěli jen při cestě do a z Albánie). Rádi taky hrajeme hry, pozorujeme okolí, posloucháme písničky, zastavujeme na svačiny…

Albánie 2021 den druhý – Blini Park

Tento den jsem domlouvala dopředu: ubytování, loď, řidiče. Byl to nejdražší den celé dovolené, díky drahému ubytování a zároveň jeden z nejkrásnějších. Zatím je Blini Park pořád ještě schovaný ráj. Vyhněte se mu v sezóně o víkendu a zůstaňte přes noc – nebudete litovat.

„Cestou do přístavu“


V 8:00 máme domluvený odvoz. Včera se k nám připojila ještě jedna rodinka, takže nyní cestujeme v 8 lidech. Všude jsem četla, že pokud budeme v Albánii, musíme vidět jezero Komani. Já jsem velkou náhodou narazila na fotky místa Blini Park. Ani v jednom ze 2 průvodců, které mám, nebylo toto místo zmíněné. A tak jsem díky fotkám zařadila tento ráj do našeho itineráře.

„Přístav“

Pokud se chcete vydat na plavbu po jezeru, nalodit se na trajekt nebo se dopravit do nějakého ubytování jako my, musíte se nejdříve ze Shkodëru dostat do malého přístavu blízko vesnice Koman. Cesta tam je s mírnými obtížemi sjízdná normálním autem, ale to parkování! My jsme byli moc rádi, že parkování řešit nemusíme. Vyhnuli jsme se tak tomu, že bychom museli v závěru cestu jít pěšky tunelem a nemuseli jsme řešit parkování. Dceři jsme na tento výlet nevzali žádný dopravní prostředek, museli bychom jít tudíž nést. Je sice schopná chodit, ale de facto nikam nedojde… Rozhodnete-li se i tak vydat sami autem mám dvě doporučení. Za prvé si vyhraďte dost času (parkování, chůze). Cesta ze Shkodëru trvala 2 hodiny. A za druhé, dojděte si na záchod dříve, než je finální destinace. V přístavu jsou jen jedny toalety, o jejich stavu nic nevíme, protože fronta byla ukrutně dlouhá a děti to prostě nemohly vydržet…. Nějak jsme to pořešili, ale návody na to dávat nebudu. Prostě na to myslete. Na trajektu asi záchody jsou, ale na ostatních loďkách nikoliv.

„Trajekt“

Malé plato se hemží lidmi, kteří čekají na tu svoji loďku. Jak se tam zvládají otočit autobusy, fakt nechápu… Díky skvěle řízenému chaosu a pánovi v tyrkysovém triku jsme se nakonec na tu správnou loďku dostáváme i my. Čeká nás 1,5 h plavby. Je to moc pěkné, ale to pravé vauw, přijde až na závěr. Teda ještě, než přijde, čeká nás malé překvapení. Díky nižšímu stavu vody loďky nedojedou až do cíle a my se musíme brodit… Děti z toho mají švandu. Pro ty starší to švanda opravdu je, vezmou baťůžky a jdou se brodit. My naštěstí navyklí na ledacos máme zabalené nosítko a jen jeden batoh. Takže jeden z nás nese batoh (to jsem většinou já) a druhý dceru (to je zase většinou manžel). Všude jsou kameny, dcera po nich absolutně nezvládá chodit a brodit se už vůbec ne… Ta z toho švandu nemá, ale tentokrát velmi ochotně jde tátovi na záda dělat baťoh😊. Od jednoho páru, který nám pomáhá se dozvídáme, že, když tu byli naposledy, tak se museli brodit přes 30 min. To nás čeká jen jedna zatáčka, což je nakonec na pohodu. Maminky to zvládáme v žabkách, tátové mají keeny a zdravé děti taky keeny nebo zavřené boty. Prostě cestování.  Je dobré být připraven(a) na vše. Voda je ukrutně ledová (7 stupňů), ale je takové vedro, že všichni zchlazení jen vítáme.

„Nečekané překvapení“

Ubytováváme se, dáváme si oběd, který je v ceně plné penze a pak trávíme zbytek dne plaváním, focením, házením kamenů do vody a taky lekcemi kajaku. Kajaky se nyní oficiálně nepůjčují, protože je silný proud, ale jako bývalá vodačka pána ukecám a všechny děti pak učím základům jízdy na kajaku.

„dopravní prostředky na jezeře Komani“

Přes den je tu docela narváno, ale když odjedou denní turisti, tak je tu nebeský klid. Škoda, že ho až do pozdních nočních hodin ruší hlasitá muzika. Ale prostě i toto je Albánie.

„Blini park“

Shrnutí: Jezero Komani je nádherné, ale jeho zákoutí jsou ještě krásnější. Možná jsou jinde další klenoty. My jsme byli v Blini park jen jednu noc a stačilo nám to, ale pokud chcete jen zevlovat a mít o vše postaráno, možná stojí za to pobýt i déle. Viděli jsme tu i jeden kočárek s korbou, ale ten maximálně na spaní miminka (nedá se s ním nikam jet). Místo je totálně bariérové a kdokoliv má problémy s chůzí, tak vězte, že doprava je náročná, chůze po kamenech taktéž, a ubytování je plné schodů. Voda je ledová, ale i přes to, jsme z ní nemohli děti dostat. Jsou tu nádherné kamínky, jen se jimi přebírat zabere hodiny😊. Házení kamínku do vody dovoleno!

„Ráj na zemi…“

Albánie 2021 den první – SH20 / Shkodër / pevnost Rozafa / Rrjoll Beach

Pokud cestujete, tak vás Balkán až tak nepřekvapí. Pokud ne, tak můžete utrpět šok. Nepořádek, odpadky, přes cestu přebíhající stáda krav, ovcí a koz, balkánský styl jízdy. Není to pro každého, ale vězte, že si brzy zvyknete a ta příroda, milí lidé a úžasné památky, vám to vše vynahradí. Já pevně věřím, že s rozvojem turismu, bude i přístup lidí k životnímu prostředí a památkám, které jim generují peníze, vstřícnější.

„Pozor krávy“

Snídáme v Černé hoře a pak se rovnou přesunujeme na hranice směr Shkodër. Celkové zdržení 30 min. i když je před námi jen pár aut. A pak „vítejte v Albánii“. Pro vstup jsme si vybrali epickou silnici SH20.

„A jsme tu…“


SH20 – je asfaltová silnice, kde jeden krásný výhled střídá druhý. Cestu lemují hezké restaurace a kavárny a serpentýn se tu nedopočítáte. My však zastavujeme ještě dříve, neboť nás zaujala řeka vedle cesty, u které je ukazatel na Kanioni i Bashkimit Vermosh. První seznámení s ukrutně ledovou, avšak křišťálově čistou vodou, je příjemným zahájením parného dne.

„Kanioni i Bashkimit“

Hned taky nalézáme náš první bunkr. Po celé Albánii je rozeseto statisíce bunkrů. A není větší zábava s dětmi, než je hledat. Neomrzelo nás to po celou dobu dovolené.

„Albánie = země tisíce bunkrů“

Následuje hodina serpentýn, kocháme se a občas stavíme na fotky.

„SH20“

Je to fakt nádhera. Jen litujeme, že ještě nemáme místní měnu Leky, určitě bychom se zastavili někde na kávu. Vždy raději platím místní měnou, a navíc drobné Eura stejně nemáme. Plánujeme vybrat ve Shkodëru. Cestou se nám líbí i městečko Tamarë. Vypadá jako nově vybudovaná turistická základna. SH20 bych se nebála doporučit jako samostatný celodenní výlet se spoustou zastávek.

„Panoramata“

My pokračujeme do Shkodëru, kde vybíráme peníze z bankomatu a pak se jedeme ubytovat do kempu. Máme zamluvený malý hezký bungalov. V kempu je bazén, tak necháváme děti trochu se vyřádit. Po té dlouhé cestě si to opravdu zaslouží. Pro všechny je to příjemné zchlazení, před výjezdem na pevnost Rozafa.

„Posilovna“

Parkoviště je hned pod pevností. Naštěstí je tam volné místo. Vstupné za dospělého 100 Lek. Bereme charriot. Cesta na pevnost je dost prudce do kopce, kamenitá. Sice se to dá, ale přeci jenom dcera váží už přes 35 kg k tomu váha kočárku a tlačíte téměř 50 kg. Po kamenité cestě do prudkého kopce, a navíc ve vedru, je to dost makačka. Děti moc bavila pověst, která se k pevnosti váže, tak doporučuji nastudovat. Výhledy jsou parádní a pevnost moc hezká.

„Pevnost Rozafa“

Po návštěvě supermarketu ještě zvažujeme, co dál. Nějak nás to láká, zajet se kouknout k moři. Míříme do 30 km vzdálené Rrjoll Beach. Pláž je písečná a hezká. Moře teplé, ale špinavé:-(. Je ideální pro malé děti… Celý den bychom tu být nechtěli, ale hodinka perfektní zastávka před večeří.

„Rrjoll Beach“

Shrnutí:  Shkodër a jeho okolí má jistě co nabídnout. Dá se tu strávit krásně třeba i týden. Můžete se podívat do hor (SH 20, Tamara, Theth, Razma), k moři (Rrjoll beach, Velipojë), prohlédnout pevnost Rozafa a Olovněnou mešitu (je zavřená, ale je vidět z pevnosti) a další památky Shkodëru, Messký most Ura e mesit (Boks), Hrad Drisht, Ostrov Shurdhah s tvrzí Sarda, jezero Komani atd. Oproti jihu tu není tolik turistů a příroda je zde překrásná.

„Olověná mešita“

Albánie 2021 – úvod a cesta

Albánie je poslední dobou velmi moderní destinace dovolené. Dá se tam totiž dostat autem nebo relativně levně letadlem. My si vybrali tu první možnost, abychom byli co nejvíce flexibilní, kdyby cokoliv.

Následující itinerář je psán s ohledem na to inspirovat jiné cestovatele s malými dětmi pro cestu do Albánie. Upozorňuji předem, že máme rádi poznávání nových krajin se vším, co k tomu patří. Zajímá nás jídlo, lidé, památky a hlavně příroda. Neradi pobýváme na jednom místě příliš dlouho, nevadí nám dlouhé přejezdy, nepotřebujeme moc komfort. Na druhou stranu máme dceru se svalovou dystrofií, která nemůže moc chodit a ve svých 8 let se již hodně hlasitě vymezuje k tomu, co chce a nechce dělat. Je pro nás také velmi těžké vybrat na cesty vhodný dopravní prostředek… Máme doma terénní kočárek Xrover, který je ovšem na cestování dost nevhodný, jelikož se nedá složit a například do města je dost dlouhý (zajet s ním do restaurace, obchodu je dost problém), pak máme mechanický vozík, golfky pro zdravotně postižené a Charriot, ve kterém jsme vozili dceru od malička (je nám jen líto, že neroste spolu s dcerou, protože na cesty je to značka ideál. Je skladný, do terénu, odpružený, uživatelsky příjemný). Do Albánie jsme poprvé vzali dvě vozítka: Charriot a mechanický vozík (a tím byl kufr auta zcela zaplněn).

Pokud si vyberete Albánii jako destinaci pro vaši dovolenou a chcete jet autem, máte dvě možnosti. Buď pojmete samotnou cestu jako součást dovolené nebo pojedete napřímo. My se rozhodli jet napřímo s tím, že na cestu vyhradíme 2 dny.  Plán byl ubytovat se blízko hranic Albánie a čerství tak vstoupit do této uhrančivě krásné země. V případě první varianty si můžete užít poznávání krásných zemí jako je Bosna, Černá Hora, Severní Makedonie, Kosovo… Záleží také na času, který máte.

Hodně českých turistů jezdí do Albánie obytnými auty nebo se stanem, část turistů jezdí jen k moři. My, i vzhledem k pohodlí dcery, volíme raději variantu skromných ubytování. Před dětmi jsme cestovali bez jakéhokoliv zařizování předem, s dětmi máme raději trávit více času plánováním předem a na místě si to pak více užít. Občas se sice stane, že bychom třeba někde chtěli zůstat déle a někde si to naopak raději zkrátili, ale pokud je to zásadní, tak měníme rezervace na místě a pokud ne, tak věříme, že bude příležitost se na místo ještě vrátit. Z tohoto důvodu také u každé destinace uvádím, zda se vyplatí na ni vyhradit více času a další alternativy výletů.

Dovoluji si upozornit, že nejsem expert na danou zemi, ani cestovní kancelář. Preferuji přírodu, místa, kde je méně lidí a rozmanitost. Podle toho vždy volím itinerář. Plánuji podle tištěných průvodců (tentokrát jsme měla dva: Albánie od Lonely Planet a Průvodce na cesty Albánie od Freytag-Berndt). Ačkoliv cestujeme s dětmi, jen málokdy volíme typické destinace pro rodiny s dětmi jako jsou zábavní parky, velké herny, ZOO apod. Pevně věřím, že nejlepším hřištěm pro každé dítě je příroda sama. Vždyť co je více než stavět přehradu z kamenů, budovat pískové hrady, házet šiškami na cíl nebo vyrábět z klacků všemožné nástroje? A proč tahat děti tak daleko? O tom někdy příště….

Cesta

Jelikož jsme měli v sobotu přes den charitativní akci Klose cup, vyrazili jsme až v sobotu večer. Chtěli jsme se přiblížit alespoň trochu cíli a na noc se tak ubytovali v Lanžhotě. Ve 3:30 h vyjíždíme. Největší výzvou celé trasy jsou hraniční přechody. Cesta tam nakonec ještě docela ušla…. Ale vězte, že čekání na hranicích, případná důkladná prohlídka, může prodloužit vaši cestu o několik hodin. Takže s tím počítejte!

  • ČR – Slovensko: bez kontroly,
  • Slovensko – Maďarsko: bez kontroly,
  • Maďarsko (Roszke) – Srbsko: 2:15h (asi nejhorší přechod, ale během hlavní sezóny je to vlastně ještě docela dobrý čas),
  • Srbsko (Spiljani) – Černá hora: 45 min.

Na hranicích kontrola pasů a dokladů od auta, pokud máte firemní auto, nezapomeňte na doklad, který bude potvrzovat, že jste auto oprávněni řídit a samozřejmě zelenou kartu. Jednou po nás chtěli i PCR testy, které jsme měli. Podle diskusí na diskusním fóru to byl požadavek spíše ojedinělý a těžko říct, co by se stalo, kdybychom testy neměli.

Celkem cesta Lanžhot – Gusinje 15,5 h. Ubytovali jsme se velmi blízko hranic Albánie. Prokleté hory jsou i ze strany Černé hory nádherné a určitě stojí za samostatnou návštěvu.

Je několik možností, jak vstoupit do Albánie. Nejčastěji se jezdí přes Ohridské jezero a přes Řecko (tato možnost je v současné době díky covidu dosti omezená). My se rozhodli přijet z Černé hory, abychom naši výpravu mohli zahájit na SH20.

Page 2 of 2

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén