Rubrika: Cestování Page 1 of 2

Víkend BEZ

Naše dcera vyrazila na víkendovou akci pro děti bez rodičů od Parent Projectu a my jsme tak zůstali sami se synem… Bylo to skvělé, i když nám naše buzola (tak dceři říkáme, protože má lepší orientační smysl než my všichni dohromady) samozřejmě moc chyběla.

„Kam vyrazit, když můžete KAMKOLIV? Třeba na Milešovku.:)“

Když tak o tom přemýšlím, tak cestování bez dítěte s fyzickým hendikepem má několik rozdílů:

▶️ Máte poloprázdný kufr auta, protože nepotřebujete žádné vozítko.

▶️ Nemusíte luštit mapu a googlit, jak se někam dostat bezbarierově, prostě vyberete nějaký cíl a jdete.

▶️ Ušetříte spoustu fyzických sil, které vás stojí tlačení vozítka, přenášení, vyndávání, vynášení, apod.

▶️ Ušetříte spoustu psychických sil, když se například ukáže, že na té cestě, kterou jste nekonec vybrali, jsou najednou polomy/schody/výkopy apod.

▶️ Máte lehký batůžek, protože nepotřebujete spoustu oblečení, aby člen výpravy, který se nemůže moc hýbat, neprochladl.

▶️ Můžete všichni lovit kešky nebo hrát libovolnou jinou hru v přírodě a nebrat ohledy na terén či přístupnost.

„Cesta plná kamení, překážek a do prudkého kopce… Cesta mnohým zapovězená „

A to ještě zdaleka neřešíme vše, co někteří jiní vozíčkáři: bezbariérovost restaurací a ubytování, WC, parkování velkého auta, dobíjení baterek na všemožné přístroje atd. atd.

Všude je tak krásně. Tak ať už cestujete jakkoliv, tak si to užijte na plný pecky!

„Výhledy z Milešovky jsou bombastické:)“

Albánie 2021 den desátý – Blue Eey, Butrint, Sarandë

Vstáváme v 7 hodin. Blue eye (Syri i Kalter) na mě dojem neudělalo a původně jsem si myslela, že nepojedeme až tak na jih a že mě nebude mrzet, když toto místo vynecháme. V každém průvodci se dočtete, že místo je narvané k prasknutí. V 8 h ráno se to ještě dá. Pokud to máte po cestě, tak se tu zastavte, jinak to za to podle mě nestojí (díky těm davům). Děti více zajímal stánek s cetkama, kde bylo vše šíleně předražené (pokud chcete něco nakoupit, doporučujeme Krujë). Tady se poprvé setkáváme s následky masivního turismu. Lidé jsou nepříjemní, ceny napálené, vybírá se vstupné za vjezd po nezpevněné, prašné cestě. Snad se ty peníze využívají dobrým směrem. Je tu zakázané koupání, ale prý se tu koupe. No, na takovém místě, už se to prostě regulovat musí. Raději rychle pryč.

„Nějak mi to Blue eye nešlo ani hezky vyfotit…“

Další zastávka Butrint. Tam jsem taky nechtěla, ale recenze byly tak pozitivní, že jsme neodolali, když jsme byli tak blízko. Cestou projíždíme Ksamil. Má to být vodní ráj s nádherným mořem… Možná to býval ráj (nebo možná stále je, ale mimo sezónu), ale obestavený betonem připomíná spíše turistické peklo… Je tu jedna velká zácpa. Zastavujeme jen koupit něco ke snídani v pekárně a pak už rychle pryč.

„Cesta z Butrintu….“

Butrint leží na poloostrově, má úžasnou historii, je celý ve stínu stromů. U vstupu nám za dceru odpouštějí jedno vstupné, takže platíme jen za jednoho dospělého 1000 Lek. Butrint se nám moc líbí. Začátek s amfiteátrem je dost na pohodičku. Moc hezké a fotogenické a zajímavé.

„Butrint…. místo, kde na vás dýchá historie“

Pak ani nevíme jak a už zase snášíme a vynášíme vozík a dceru nosíme z a do schodů… (nějak se nám to pořád děje, už to ani neřešíme, ale leje z nás to né, že ne). Sleva pro vozíčkáře je tedy pěkná, ale vlastně je spíš proto, že se nikam nepodívají:-(

„To dáme po tísícpadesátédeváté…..“

Okolo 12 h odjíždíme. Za Ksamilem je vyhlášená restaurace Mussel House. Je to moc pěkné místo, přímo u moře. Hned vedle v moři pěstují mušle. Mušle jsou top (bydleli jsme několik let v Belgii, tak máme porovnání), ale ryby na grilu bohužel přesušují. Máme zatím nejdražší útratu, západoevropské ceny…. Příště bychom sem jeli už jen na mušle.

„Výhledy z restaurace Mussel house“

Další dvě noci jsme chtěli být opět u moře. Vybírali jsme z celé Albánské riviéry. Ale jelikož jsme nechtěli do bytu, ale raději někam do chatky, zůstali jsme nakonec v Sarandë. Chtěla jsem se této oblasti vyhnout, protože v srpnu jsou tu prostě mraky lidí, ale je pravda, že moře je tu mnohem hezčí. Voda průzračná, a navíc jsme našli ubytko s bazénem. Vykoupeno je to všechno příkrým svahem a oblázkovou pláží. Ta pro naši dceru vůbec není. Na pláži se tak vůbec nemůže pohybovat sama. Já už bych to tady sama s dcerou asi nezvládla… Manžel to má místo posilovny.

„no tak ok….. blízko Sarandë….“

Shrnutí: Pokud se vydáte na jih Albánie v hlavní sezóně, tak hodně štěstí. Je tu spousta nádherných míst k prozkoumání, ale také spousta lidí, které zajímá jen pláž a párty. Naštěstí Albánská riviéra je opravdu dlouhá a nabízí ubytování všech kategorií. Ujasněte si předem co chcete a nechcete. Informací je dnes na internetu už spousta. Užijte si to!

Albánie 2021 den devátý – Tepelenë, Vjosa, Gjirokastër

Velmi dlouho jsem studovala, jak se z Beratu dostat do Gjirokastëru. Na Google se zobrazovala silnice SH74, která byla žlutá (tedy jetelná normálním autem).  Na mapy.cz ani v tištěné mapě tato cesta nebyla, tak jsem doufala, že je prostě nová…. Bohužel není, ve vesnici Drobonik asfalt končí. Jelikož by tento úsek byl velmi dlouhý, vrátili jsme se a objeli to přes SH73 a E853.

“ V Tepelenë celkem nic není – jen výhledy….:)“

Zastavili jsme až v Tepelenë. Zase je úmorné vedro… V Tepelenë celkem nic není. Mají tady hezký výhled na údolí Vjosy a pak hezkou vydlážděnou promenádu k mostu Aliho Pasi. Asi se nic nestane, když tuto zastávku vynecháte. Co jsme ale vynechat nechtěli bylo údolí řeky Vjosy. Hledali jsme nějaké vhodné místo na koupání. Nakonec jsme ho nalezli blízko kaňonu Gryka e Kelcyres. Koupou se tu místňáci. Místy sice bahno, ale voda je příjemně osvěžující.

„Já chci taky na kajak!!!!!!:)“

Cestou zpět se účastníme záchranné akce na vytažení nákladního auta, který se převrhl i s nákladem velkých kamenů. Není to první ani poslední nehoda, kterou jsme potkali, takže ačkoliv by se mohlo zdát, že Albánci jezdí jako prasata, ale mají pod kontrolou, tak očividně nemají.

„Záchranná akce“

Další neštěstí je přímo naproti Gjirokastëru. Celý Balkán sužují požáry. A my máme jeden přímo z první ruky. Ubytováváme se mimo centrum a pan majitel nás hned odváží na pevnost. Ze všech pevností, které jsme navštívili, je tato nejkrásnější. Máme tu výhled na požár z první ruky. Je to šílené, člověk by se tam chtěl rozeběhnout a jít nějak pomoci. Když pak o pár dní později projíždíme zpět, tak vidíme, že se podařilo zachránit všechny domy. Aspoň, že tak.

“ Gjirokastër – bohužel to vzadu není ranní opar…. ale dým z hořícího lesa…“

Po pevnosti jdeme ještě na chvíli do historických ulic Gjirokastëru. Tam, kde mají být cesty, jsou místy výkopy. Vzali jsme tentokrát raději charriot. Ale ani s ním se nedá, kolikrát musíme vzít dceru do náručí a zápasit s kočárem. Nezřídka se stalo, že odněkud vyběhl pán, vozík mi sebral, přenesl ho a zase zmizel… Tentokrát je tady mnohem více rušno. Je to totiž destinace blízko velmi turisty obléhaného jihu Albánie. Nacházíme klidné místo na večeři a pozorujeme ten všudypřítomný šum. Zpět nás zase odváží majitel penzionu.

„Tak tady je podle mapy normální cesta….“

Shrnutí: Gjirokastër určitě stojí za návštěvu. Dá se najít ubytování i v některém z historických domů. My jsme toho nevyužili, protože jsme se báli, že by na nás bylo těch schodů už moc, ale určitě to může být zase něco jiného, zajímavého. V okolí je také spousta míst, která stojí za návštěvu: Antigonia, Libohovë, Hadrianopolis, malebné kostelíky a svatyně v horách. Je mi líto, že nemáme na cestování třeba měsíc. Albánie by za to stála.

„Večerní Gjirokastër – tady už je třeba s turistama počítat“

Albánie 2021 den osmý – Berat a víno

S mořem za zády se vydáváme zpět do vnitrozemí. Tentokrát opět na jih. Cíl Berat. Okolo 11 h parkujeme u pevnosti, která je nahoře na kopci. Je šílený hic. Vlna veder udeřila v plné síle. Platíme vstupné a pán, když vidí vozík, tak nám dovoluje parkovat přímo v pevnosti. Vydáváme se do tajemných zákoutí pevnosti a opět zjišťujeme, že místo je zcela bariérové… I když někde nejsou schody, tak po cestě dlážděné kameny se vůbec nedá jezdit.

„Jo, jo, cesty pro vozík jako dělané:)“

Platíme vstupné také do muzea Onufri, kde je velká a nádherná ikonografika. A taky příjemný chládek. U citadely si dáváme osvěžující zmrzlinu a nějaké studené pití a pak už míříme zpět.

„Muzeum Onufri“

Sjíždíme autem a parkujeme u parku (Parku i Osumit) vedle řeky. Je tam modrá a značka s parkovacím automatem. Místňáci říkali, že parkování „ok“, parkovací automat jsme totiž nenašli.  Jedeme se fotit s typickými domky, ale dlouho to nevydržíme, je strašně moc vedro. Chápeme, proč je Berat na seznamu UNESCO a je nám trochu líto, že nepobudeme déle. U parku nacházíme super restauraci, kde jedou větráky, které rozprašují vodu, na plný výkon. Ta se sice odpaří po pár sekundách, ale i tak je to moc příjemné. Mají zde i moc dobré čerstvé džusy. Až do teď servírují všude jen umělé krabicáky, takže určitě doporučujeme.

„Berat“

Potkáváme holiče. Syn potřebuje ostříhat, a tak se dohadujeme, že syna ostříhá. Synek má za 300 Lek (60 Kč) účes „na fešáka“. Pan kadeřník byl teda extra třída, fakt si dal záležet.

„1x účes na fešáka, prosím.“

Chvíli váháme, zda nezkusit místní koupaliště, ale pak voláme do našeho příštího ubytka, kde nám řekli, že nám napustí bazének na cachtání a tak jedeme rovnou na farmu Alpeta Agrotourism & Winery. Na stránce https://agrotourism.gov.al/ jsme u každé oblasti, kterou jsme chtěli navštívit, hledala, zda by tam nebyla nějaká šikovná farma. Moc rádi se na nich ubytováváme. Je tam většinou klid, dobré jídlo, zvířata, zázemí pro děti. Nakonec nám to vyšlo právě u Beratu, i když to byla zajížďka, nelitujeme. Byla to jedna z top zkušeností.

„Výhled ze zahrady“

Dětem opravdu natočili malý bazének a ty z toho měli zábavu na celé odpoledne. V 19 h nám začala prohlídka. Ujímá se nás Eliot, syn majitele. Ukazuje nám vinice a vysvětluje, co vše pěstují, jak postupně vybudovali zázemí, guesthouse a restauraci. Za mě je to nejlepší „wine tour“, jakou jsem kdy zažila. Asi se nedá porovnávat mladé rodinné vinařství s profláklými vinařstvími v Kalifornii, Francii, Argentině či na Novém Zélandu, ale prostě, když vás doprovází přímo majitel, je v tom kus srdce a spousta lásky. Navíc to jejich víno je přímo božské. Mají vlastně jen 2 červená vína, ale jedno je lepší než druhé. K večeři nám pak nosí jednu lahodu za druhou. Na ochutnávku rakije už naštěstí nedojde… Ještě, že máme ty děti, které už potřebuji jít spát…

„Mezi vinicemi“

Shrnutí: Berat je opravdu okouzlující i pro toho, kdo nevyhledává města. Je to totiž malý, skromný, útulný. Určitě stojí i za delší návštěvu. I přes to, že byla hlavní sezona, nebylo tu moc lidí. I v okolí Beratu je spousta dalších míst, kam se jet podívat, co navštívit. Například takové pohoří Tomorri. Velmi populární destinací je kaňon řeky Osum (se staršími dětmi si to lidé velmi chválí) nebo vodopád Bogove. Chvíli jsme uvažovali, že bychom se vydali i na rafty s https://www.albrafting.org/, na ty se vyjíždí na řeku Vjosa u Përmetu (jinde není v srpnu dostatek vody), ale pak jsme to zavrhli. Dále musí být super okolí Përmetu (termální prameny Bnëjë apod.). Opět si myslím, že střed Albánie by se dal pojmout jako krásná týdenní (a delší) dovolená. Pozor jen už na cesty, zde je už častěji doporučováno terénní auto.

Pokud máte rádi víno, má Albánie určitě co nabídnout. Jen to dobré víno prý moc nekoupíte v supermarketu, musíte hledat. Hodně štěstí! Stojí to za to. A že jste to vy, tak mám pro vás jeden tajný tip: Nurellari winery. Prý je to taky pecka….

Albánie 2021 den sedmý – moře


Ač máme nutkání vyrazit někam na výlet (a že by se těch cílů v okolí našlo), tak myslíme na děti a jsme celý den na pláži… Užili jsme si to přímo královsky. Moře bylo po ráno mnohem čistší. Zvládáme si s manželem jít i pořádně zaplavat, moře je tu klidné a dá se plavat podél pobřeží. 

„Stavět hrady se nikdy neomrzí:)“

Shrnutí:

Cestujete-li s dětmi po Albánii, asi by byla škoda moře vynechat. Obzvláště více na severu v písčitých plážích s pozvolným vstupem do moře, se děti opravdu vyblbnou. My jsme den u moře zařadili doprostřed a nakonec dovolené. První do itineráře dávám vždy to nejnáročnější (tedy většinou hory), a pak už máme program více a více volnější. Miluji, jak se děti u moře dokážou zabavit úplně vším možným. S malými dětmi a dětmi, které potřebují vaší asistenci, ale musíte být neustále ve střehu. Naše dcera potřebuje zvednout, nosit, hlídat v moři, držet, prostě je to nonstop makačka, i když je vlastně odpočinkový den. Zatím to ale všechno zvládáme. A proto taky dost cestujeme, protože jí uneseme, tak se vůbec neomezujeme např. při výběru ubytování. Jsme si plně vědomi toho, že nám to brzy skončí a my budeme muset opravdu ověřovat bezbariérovost ubytování a přístupnost míst, která chceme navštívit…

A co by se dalo ještě navštívit v této oblasti? Petrela castle, Drač, Mys Rodoni, Kavaja, kostel sv. Paraskevy, Karavastská laguna, klášter Ardenica, Apollonia atd.

Albánie 2021 den šestý – Dajti ekspres / Karpen beach

Na dnešek jsem měla několik variant, co dělat. Myslím, že takový Mys Rodon by určitě stál za bližší prozkoumání. My se však rozhodli pro lanovku Dajti Ekspres u Tirany. Je to kousek, ale přes Tiranu je to očistec, protože celá cesta je vlastně jedna velká zácpa. Nějak to ale zvládneme a za velkého hicu kupujeme lístky na lanovku. Dcera to má díky vozíku zdarma. Ale je to paradox, protože k lanovce vedou schody. Je to velmi bariérové místo, ale kočárek v pohodě vynesete a nahoře už s ním můžete být.

„Kdo může, pomůže“

Věděli jsme dopředu, že okolí horní stanice lanovky je to spíš o zábavě a výhledu než o nějaké velké akci.

„Dajti ekspres“

Hned nás odchyt chlápek, co má velké pistole na paintball. Dává dceři spoustu ran zadarmo, pak ještě platíme ostatním dětem, aby si taky zastříleli. No občas se tomu nevyhneme, ale všem ostatním „atrakcím“ (čtyřkolky, adventure park, focení na koni, střelba z luku), už se úspěšně vyhýbáme.

„Bunkr art“

Oběd si dáváme v restauraci Ballkoni Dajtit. Je to docela příjemné překvapení. V kabince lanovky doporučujeme hledat cestou bunkry. Schválně, kolik jich napočítáte.

„Je to jízda…“

Plán byl ještě navštívit vedlejší muzeum BunkerArt, ale bylo už pozdě, a navíc šílené vedro, tak jsme se rozhodli ihned pokračovat do naší další destinace – Karpen Beach blízko Golemu. Ubytko na pláži jsme zamlouvali přes messenger, tak jsme byli zvědaví, zda to klapne. No, klaplo to…  Na pláži nás čekala dvě překvapení. Tak nejdříve to nechtěné. Ve vodě byli nějaké potvůrky, které kousaly… Prý „no problem“. Nějaké písečné blechy či co. Nakonec jsme zjistili, že jsou jen v jednom pásu, kde patrně vyvěrá kanalizace z přilehlého kempu…  Naštěstí u břehu nebyli, tak jsme mohli stavět hrady, válet koule z písku a dovádět na pláži.

„Karpen beach“

Dcera se chodila sama osprchovat, bylo to až za rohem, kam jsme neviděli. Vždy trneme, protože často padá a nedokáže se sama zvednout. Sama ani nevyjde na schod nebo obrubník. Najednou přišla a celá zářila, že nemohla vyjít obrubník a nějaká paní jí pomohla. To se nám moc často nestává. Každý kouká a pozoruje, ale většinou nikdo nepomůže, nezeptá se. Tady se lidé ptají, co jí je, proč tak špatně chodí, úplně normálně a zcela bezprostředně. Má prostě slabé svaly a hůř chodí, odpovídáme. Je moc milé, když se vás pak někdo snaží povzbudit, že to snad bude brzy lepší. Je to takové povzbuzení od srdce, cítíte z toho, že jí to opravdu přejí. U nás to většinou lidé bagatelizují, no tak co, tak nemůže moc chodit, tak může třeba hrát na piano. Bohužel Kolagen VI svalová dystrofie je progresivní genetické onemocnění. Lépe nebude, ale nikdo nikdy nevíme, co bude, že? Takže děkujeme za každou pozitivní myšlenku, která ji třeba pomůže udržet její zdravotní stav takový jaký ho má nyní.

„Zaneprázdněni na pláži“

Druhé překvapení je o hodně příjemnější. Restaurace na pláži. Restaurace bez názvu, která láká na poutač „pizza“. Nic moc očekávání, ale je pravda, že podle vůně jsem tušila, že by to překvapení mohlo být více než příjemné. A bylo! Mořské plody, ryby, vše výborně udělané, ochucené. Jako sen. K tomu romantický západ slunce do moře. Co víc si přát. 🙂

„Romantika u moře“

Shrnutí: Za mě by se dala udělat krásná 14denní dovolená s dětmi: týden na severu Albánie v horách a týden u moře. Kam k moři, záleží na vašich preferencích (průzračnost vody, písek/kamínky, město/opuštěné pláže atd.). Určitě si to doporučuji ujasnit předem, vyhnete se tak případnému zklamání. Mimo sezónu je to asi jedno, ubytování bude všude spousta. V sezóně se může stát, že si nebudete moct tak vybírat nebo sáhnete hlouběji do kapsy.

Albánie 2021 den pátý – Krujë

Ráno odjíždíme. Zamluvila jsem oběd na 12 h na farmě Mrizi i Zanave Agroturizëm. Nejlepší slow food v Albánii si přece nemůžeme nechat ujít. A opravdu, můžeme jen doporučit. Moc hezké prostředí, obsluha hovořící anglicky, vynikající jídlo. Jen si svoje místo raději rezervujte předem.

„Mrizi i Zanave Agroturizëm“

Naším dnešním cílem je Krujë. Spontánně se ale rozhodujeme cestou na chvíli zastavit u moře, protože je opravdu šílené vedro. Cesta nás svedla na Tale beach, kde jsme našli placené parkování pod stříškou. Přeci jen se vždycky cítíme líp, když necháváme plné auto někde pod dozorem. I když v Albánii se asi tolik bát nemusíte.

„Tale beach“

Pláž je úplně natřískaná. Voda ne moc čistá, ale čistější než Rrjol beach. Děti si to moc užívají. Voda je teplá, takže žádné velké osvěžení jako v řekách, ale za to se tam dá dlouho blbnout.

„Výhled z hradu Krujë“

My si ale ještě chceme užít Krujë. Ubytování jsme si našli přímo na hradě v jednom z penzionů. Je tam nádherný výhled. Bereme vozík a jdeme prozkoumat okolí. S mechanickým vozíkem jezdit po dlážděných cestách navíc z kopce a do kopce, je docela makačka.

„Kdo by to tu nemiloval…“

Dceři je to tak pohodlnější, a navíc nevypadá jako velké dítě, které je líné chodit. Ano, takové komentáře slýcháme docela často. Vězte, že pokud vidíte velké dítě v kočárku, tak to automaticky neznamená, že je líné. Obzvláště, pokud okolo pobíhá mladší bráška bez kočárku… Kočárek je prostě někdy praktičtější nebo pohodlnější pro dítě. Vozík má efekt úplně jiný. Lidé vám najednou nabízejí pomoc, uhýbají se a tady se nám poprvé stává, že nám lidé ze stánků nosí věci pro dceru. Dostala řetízek, tužku…. Odmítáme, ale nedají se, tak pak u nich aspoň něco malého koupíme. Jsou to krásná gesta.

„Suvernýry, kam se podíváš“

Necháváme se nalákat do jednoho baru. Pan majitel nám vypráví celý svůj životní příběh a k tomu donese rakiji. Radí nám, kam jít na večeři. Absolutně nelitujeme, že jsme poslechli jeho tip. Výborná večeře s tou nejlepší možnou večerní show. Máme totiž výhled na hrad a je nádhera pozorovat ty barvy, které na něj vrhá podvečerní světlo. Nakonec ho tma pohltí úplně a zůstává jen krásné nasvícení. Je to výhled, který si prostě pamatujete celý život. Takže jestli Krujë, tak určitě přes noc.

“ Krujë v noci“

Shrnutí: Krujë – sídlo národního hrdiny Skanderbega –  určitě stojí za zastávku. Navštívit můžete i  národní muzeum, etnografické muzeum a hrad. Poblíž je ještě hora Mali i Krujes, kde je svatyně řádu Bektaši. Po cestě ze Shkoderu se dá udělat spousta zastávek: Shëngjin, Lezhë, přírodní rezervace Kune-Vain-Tale, Laç atd. Nebo třeba vinařství Kantina Kallmeti…

Albánie 2021 den čtvrtý – Theth

Kdybychom měli obě děti zdravé, pravděpodobně bychom absolvovali trek do Valbone nebo zůstali více dní a podnikali treky z Thethu. My se chtě nechtě musíme, s tím, jak dcera roste, více a více přizpůsobovat jejímu fyzickému stavu. Syn v 6 letech ujde v pohodě 20 kilometrů, chodí od malička. Jelikož jsme vozili, nosili dceru, nikdy ani neměl šanci, že bychom mu nějak ulevovali. Na minulé dovolené jsme se poprvé rozdělili, a zatímco dcera s tatínkem ležela u bazénu, já jsem se synem šla jeden úsek GR 221 na Mallorce.

Na dnešek jsme se také plánovali rozdělit. Nejdříve jsem chtěla prozkoumat Theth, zajít k vodopádům Grunas a odpoledne jít se „chodícími“ dětmi k Blue eye (pozor neplést s Blue eye na jihu Albánie). Plány jsou od toho, aby se měnily. Na Blue eye nedošlo a my máme aspoň důvod se vrátit.

„Theth – tady se ještě s kočárkem dá“

Nenašla jsem jediný článek, jak po Theth a okolí s kočárkem… Takže tady máte aspoň nějaké informace. I když samozřejmě mnohem lepší je to s nosítkem.

„Theth – tady už to je s kočárkem horší“

Dominantou Thethu je kostelík, ke kterému se dá z hlavní silnice celkem pohodlně dostat s kočárkem (nebo dojet autem). Kostelík byl zavřený, ale to vůbec nevadí. Ty panaromata! Na mapy.cz to pak vypadá, že se dá pohodlně dojít i ke strážní věži (Defense tower „Kulla e Ngujimit“)…. To se sice dá, ale široká cesta se pak mění v menší stezky vedoucí podél malých políček. Navíc se to neobejde bez přenášení kočárku. Zkusili jsme 3 varianty a ani jedna z cest nebyla široká. Nu což, na přenášení jsme zvyklí a na úzké cestičky jakbysmet.

„Theth – kostel“

Historie strážních věží je velice zajímavá. Když vyprávíte historky o tom, co je to krevní msta, děti na vás budou zírat s otevřenou pusou, a ještě dlouho pokládat otázky a ujišťovat se, že u nás se nic takového nepraktikuje.

„Bouráme bariéry…“

Od strážní věže vede k vodopádům Grunas stezka, ta ale vůbec není pro kočárky. Rozhodujeme se tam tedy dojít po offroad silnici. Po ní sice jezdí auta, ale ne nijak často. Navíc, kvůli špatnému stavu, musí jezdit pomalu. Pro naši dceru je to tak mnohem pohodlnější. Do nosítka už moc nechce. Máme speciální nosítko šité na míru. Mělo být do 30 kg… Teď už má dcera 35 kg a stále to jde. Není jí to ale moc pohodlné a tomu, kdo ji nosí se občas mírně podlamují kolena. Jeden krátký výlet v horách nám za to ale všem pořád ještě stojí. A hlavně si říkáme, že to stále ještě nějak jde… Svalová dystrofie je totiž progresivní onemocnění a my víme, že s každým rokem naše flexibilita klesá…

„Tak tady býval most“

První výzva nás čeká hned pod věží. Na mapě je kreslený most přes řeku na silnici, ale v reálu neexistuje. Nechceme si dál ve vedru zbytečně zacházet, a tak se rozhodujeme brodit. Manžel už to vůbec neřeší, bere charriot nad hlavu a přenese ho a pak syna. Pro děti je brod tentokrát moc silný a docela široký. Když se i zbytek posádky odhodlává k brodu, najednou, kde se vzal, tu se vzal, stojí u nás pán a nabízí převoz jeho jeepem. Taková nabídka se neodmítá. Za minutu je u nás s jeepem a převeze zbytek na druhou stranu. Nic za to nechce. A my jsme opět v úžasu z vlídnosti místních lidí.

„Brod“

Cesta po silnici docela odsýpá, málem mineme odbočku, protože je úplně zarostlá. Necháváme zde charrioty a vydáváme se směrem nahoru k vodopádu. Tentokrát přes řeku vede jen dřevěná lávka, pod námi je docela vysoký kaňon. Není to nebezpečné, jen pozor nepouštět tam malé děti bez dozoru.  Zbytek cesty je z pohledu bezpečí ok. Pro nosiče je stezka docela výživná, ale nějak se to dá. S nákladem 35 kg už musíte opravdu dávat pozor na každý krok.

„S batůžkem vzhůru“

Vodopád Grunas je moc krásný a takový jiný, barevný. Je tu docela hodně lidí, ale nikdo se nekoupe. Jen naše rodinka. Nějak nás to koupání v ledově průzračné vodě začalo bavit. Hlavně v tom šíleném vedru, je to fakt balzám.  Děti si staví vodní přehrady. To je taková zábava, že je nemůžeme dostat pryč.

„Vodopád Grunas“

Cesta zpět dolů je překvapivě velmi rychlá a mnohem lepší, než jsme předpokládali. Občas jsou sestupy s naším „baťůžkem“ o dost těžší, ale tady jsme se ani nenadáli a byli jsme u kočárů. Cesta zpět je o něco delší, neboť jdeme až k hlavnímu mostu. Tam zaplouváme do Medusa caffe. Mají sice divné číšníky, ale za to mají strouhu a v ní pstruhy. Největší zábava odpoledne: zkoušet pstruhy lovit holýma rukama…

„Pstruhová restaurace“

Nakonec jsme uťapkali 9 km, což v tom vedru bylo pro tuto skupinu až až… A protože jsme dorazili pozdě vzdávám se i výletu k Blue eye. Doufám, že se sem ještě někdy podívám. Večer se jdu ještě podívat na kostelík a neodoláme ani koupání v řece.  

„Rozvoj turismu“

Shrnutí: Theth je boží. Vyhraďte si určitě minimálně 2 noci, ale spíše více. Další výlety: Blue Eye (dá se přiblížit off road autem do vesnice Ndërlysaj), Theth waterfall (Slender Falls), Etnografické muzeum, hora Maja Jezerce (2 694 m), jezera Pejës, atd.

Albánie 2021 den třetí – přejezd z jezera Komani do Theth

Užili jsme si krásné odpoledne a večer a je čas se posunout dál. Loď zpět jezdí až v 15:30, proto jsme si domluvili loď soukromou (vzhledem k tomu, že je nás 8 byla cena jen o malinko vyšší). Domluva byla na 8:30. Bohužel ani v 10 h loď nikde. Děti mají ale skvělou zábavu. Na pláž přišlo stádo malých koz. Děti si je okamžitě ochočí, krmí je a blbnou s nimi.

„Mini Zoo“

Po několika výmluvách, že loď je rozbitá, že je zastavili policajti apod. dostáváme náhradní loď – speed boat. S ní trvá cesta jen 20 min. Ale máme podezření, že to řidič stihl ještě rychleji… Brodění tentokrát čeká jen půlku posádky, protože nám připraví malou bárku, na kterou naloží věci a děti.

„Brod“

Za zatáčkou už všichni nasedáme a řidič jede jako blázen. Je to fičák. No dojeli jsme a děti byly nadšené. Hlavně dcera, ta sice nemůže moc chodit, ale za to miluje rychlou jízdu (narozdíl ode mě…).

„Speed boat“

V přístavu jsem opět ráda, že máme domluveného řidiče. Je to zmatek nad zmatek, protože se právě vyloďuje a naloďuje trajekt. Okamžitě se nás ujímá chlápek v tyrkysovém triku. Musíme sice popojít trochu tunelem, ale jen kousek. Náš řidič parkuje na výběžku, kde se mají spíš vyhýbat auta než parkovat. Řidiči jsou tady strašný prasata, jezdí jako šílenci a parkují kdekoliv. Na druhou stranu ta flexibilita je úžasná. Většinou nic není problém, vše se dá domluvit. Člověk prostě nesmí moc lpět na tom, že je na něco zvyklý…

„Multifunkční tunel“

Bohužel cesta do Shkodëru trvá opět 2h (tady žádné urychlení neproběhlo), ale dá se to vydržet a shodujeme se na tom, že to stálo za to. Bazén, nákup, bankomat, benzinka a pak Messký most.

„Messký most“

U mostu je dobré se zastavit cestou někam. Na fotkách je to nádhera. Ale realita? Nevábné parkování plné odpadků. Výhledy, voda, most vše je krásné, ale většina lidí jen přibrzdí a udělá rychlou fotku a jede dál. Trochu nevyužitý potenciál.

Naším dnešním cílem je Theth. V minulosti nemožná destinace bez terénního auta. Dnes asfaltová cesta až na posledních 12 km (červenec 2021). Za lidi, kteří mají omezení pohybu, jsem moc ráda, když se podobná místa stávají přístupná. I lidé na vozíku mají právo užít si přírody a vysokých hor. Né, že by lidé na vozíku nemohli jezdit off-roadem, ale, většinou to pak znamená, že ani v cíli se nemají, jak pohybovat). Pro ty, kteří mají rádi divočinu, je v okolí nebo i všude po světě ještě spousta míst, kde se dá dny i týdny putovat a nepotkat živáčka.

„Cesta do Theth“

Ubytováváme se a zbytek dne si užíváme na zahradě guesthausu, kde si dáváme i večeři. Děti mají plno práce s pobíháním po zahradě, pozorováním toho, co se děje (tu soused přivede krávy z pastvy, tu se honí slepice), s houpáním se na houpačce, a pozorováním okolních hor.  

Náš první dojem je, že turismus sem ještě nedorazil v celé své kráse. Majitelé penzionu jsou pohostinní, vřelí a turismem nezkažení. Hodně srovnáváme s Gruzií, kterou nám Albánie připomíná.

„Krása střídá nádheru“

Shrnutí: Budete-li se pohybovat v oblasti Albánských alp, vyhraďte si dostatek času na cestu samotnou. Naše děti jsou na cesty autem zvyklé, nevadí jim dlouhé přejezdy. Jsou naučené brát si hračky, se kterými si pak hrají, časopisy, které si prohlíží. Na hodně dlouhé přejezdy pak pouštíme pohádky (ty jsme pouštěli jen při cestě do a z Albánie). Rádi taky hrajeme hry, pozorujeme okolí, posloucháme písničky, zastavujeme na svačiny…

Albánie 2021 den druhý – Blini Park

Tento den jsem domlouvala dopředu: ubytování, loď, řidiče. Byl to nejdražší den celé dovolené, díky drahému ubytování a zároveň jeden z nejkrásnějších. Zatím je Blini Park pořád ještě schovaný ráj. Vyhněte se mu v sezóně o víkendu a zůstaňte přes noc – nebudete litovat.

„Cestou do přístavu“


V 8:00 máme domluvený odvoz. Včera se k nám připojila ještě jedna rodinka, takže nyní cestujeme v 8 lidech. Všude jsem četla, že pokud budeme v Albánii, musíme vidět jezero Komani. Já jsem velkou náhodou narazila na fotky místa Blini Park. Ani v jednom ze 2 průvodců, které mám, nebylo toto místo zmíněné. A tak jsem díky fotkám zařadila tento ráj do našeho itineráře.

„Přístav“

Pokud se chcete vydat na plavbu po jezeru, nalodit se na trajekt nebo se dopravit do nějakého ubytování jako my, musíte se nejdříve ze Shkodëru dostat do malého přístavu blízko vesnice Koman. Cesta tam je s mírnými obtížemi sjízdná normálním autem, ale to parkování! My jsme byli moc rádi, že parkování řešit nemusíme. Vyhnuli jsme se tak tomu, že bychom museli v závěru cestu jít pěšky tunelem a nemuseli jsme řešit parkování. Dceři jsme na tento výlet nevzali žádný dopravní prostředek, museli bychom jít tudíž nést. Je sice schopná chodit, ale de facto nikam nedojde… Rozhodnete-li se i tak vydat sami autem mám dvě doporučení. Za prvé si vyhraďte dost času (parkování, chůze). Cesta ze Shkodëru trvala 2 hodiny. A za druhé, dojděte si na záchod dříve, než je finální destinace. V přístavu jsou jen jedny toalety, o jejich stavu nic nevíme, protože fronta byla ukrutně dlouhá a děti to prostě nemohly vydržet…. Nějak jsme to pořešili, ale návody na to dávat nebudu. Prostě na to myslete. Na trajektu asi záchody jsou, ale na ostatních loďkách nikoliv.

„Trajekt“

Malé plato se hemží lidmi, kteří čekají na tu svoji loďku. Jak se tam zvládají otočit autobusy, fakt nechápu… Díky skvěle řízenému chaosu a pánovi v tyrkysovém triku jsme se nakonec na tu správnou loďku dostáváme i my. Čeká nás 1,5 h plavby. Je to moc pěkné, ale to pravé vauw, přijde až na závěr. Teda ještě, než přijde, čeká nás malé překvapení. Díky nižšímu stavu vody loďky nedojedou až do cíle a my se musíme brodit… Děti z toho mají švandu. Pro ty starší to švanda opravdu je, vezmou baťůžky a jdou se brodit. My naštěstí navyklí na ledacos máme zabalené nosítko a jen jeden batoh. Takže jeden z nás nese batoh (to jsem většinou já) a druhý dceru (to je zase většinou manžel). Všude jsou kameny, dcera po nich absolutně nezvládá chodit a brodit se už vůbec ne… Ta z toho švandu nemá, ale tentokrát velmi ochotně jde tátovi na záda dělat baťoh😊. Od jednoho páru, který nám pomáhá se dozvídáme, že, když tu byli naposledy, tak se museli brodit přes 30 min. To nás čeká jen jedna zatáčka, což je nakonec na pohodu. Maminky to zvládáme v žabkách, tátové mají keeny a zdravé děti taky keeny nebo zavřené boty. Prostě cestování.  Je dobré být připraven(a) na vše. Voda je ukrutně ledová (7 stupňů), ale je takové vedro, že všichni zchlazení jen vítáme.

„Nečekané překvapení“

Ubytováváme se, dáváme si oběd, který je v ceně plné penze a pak trávíme zbytek dne plaváním, focením, házením kamenů do vody a taky lekcemi kajaku. Kajaky se nyní oficiálně nepůjčují, protože je silný proud, ale jako bývalá vodačka pána ukecám a všechny děti pak učím základům jízdy na kajaku.

„dopravní prostředky na jezeře Komani“

Přes den je tu docela narváno, ale když odjedou denní turisti, tak je tu nebeský klid. Škoda, že ho až do pozdních nočních hodin ruší hlasitá muzika. Ale prostě i toto je Albánie.

„Blini park“

Shrnutí: Jezero Komani je nádherné, ale jeho zákoutí jsou ještě krásnější. Možná jsou jinde další klenoty. My jsme byli v Blini park jen jednu noc a stačilo nám to, ale pokud chcete jen zevlovat a mít o vše postaráno, možná stojí za to pobýt i déle. Viděli jsme tu i jeden kočárek s korbou, ale ten maximálně na spaní miminka (nedá se s ním nikam jet). Místo je totálně bariérové a kdokoliv má problémy s chůzí, tak vězte, že doprava je náročná, chůze po kamenech taktéž, a ubytování je plné schodů. Voda je ledová, ale i přes to, jsme z ní nemohli děti dostat. Jsou tu nádherné kamínky, jen se jimi přebírat zabere hodiny😊. Házení kamínku do vody dovoleno!

„Ráj na zemi…“

Page 1 of 2

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén