Dítě na vozíku nebo dítě s holou hlavou budí soucit. Tak to prostě je. Maminky, které mají malé děti od takových dětí odvrhují zrak. Podvědomě tak brání to své maličké miminko před vším zlým…. U všech ostatních to vyvolává rozpaky. Nevědí, jak reagovat, nevědí, co je a není vhodné. Chtějí pomoct, ale neví jak….. A tak často kupují dárky. A děti na vozíku nebo jakkoliv jinak nemocné děti jsou zavaleni dárky. Předměty, které dělají krátkodobou radost….

Víte, kdo obvykle žije vedle takových dětí? Sourozenec. Bráška nebo ségra, kteří mají to ohromné štěstí, že jsou zdraví. Můžou všechno. Můžou lítat po venku a dělat všechno, co se jim zamane, a přitom se vedle svých sourozenců cítí odstrčeně… Jak to, že ségra pořád dostává dárky a má všechnu pozornost ostatních a já ne? Jsem snad horší? Nejsem dost hodnej? Dost dobrej? Je spousta otázek, které jim vrtají hlavou, když je jejich sourozenec v centru dění.

Rodiče se nemocnému sourozenci obvykle věnují mnohem více. Lékaři a nejrůznější terapeuti a pomocníci jakbysmet. A oni? Oni jsou většinou někde v koutě a čekají až na ně přijde řada…. Nechápou proč jejich sourozenec má všechnu pozornost a oni žádnou. Pro ně je totiž jejich brácha či ségra úplně normální. Nedělají rozdíly, nerozumí tomu….

V hlavě se jim rodí milion otázek a je jen na jejich okolí, zda jim pomůže jim porozumět. Rodiče mají v tomhle nelehký úkol. Musí se vypořádat s vozíkem, náročnou léčbou, terapiemi, prognózou… Každý den bojovat ze lepší život jejich dítěte, a přitom někde v ústraní sedí bráška či ségra. Na ně ale není čas…

Takové děti to buď zocelí nebo ubije… Většinou jsou na to sami. Nechtějí rodiče zatěžovat svými strachy a obavami, protože ti mají to tolik práce se sourozencem… A co kdyby stačilo tak málo, že ten dárek, když už musí být, věnujete i sourozencům? Nebo, ještě lépe, místo toho dárku, nabídnete svůj čas. Ti rodiče jsou většinou k smrti unavení. Chvilka hlídání, ucho, které dokáže vyslechnout nebo jakákoliv pomoc s čímkoliv, je nad všechny materiální věci.

Každý sourozenec dítěte se speciálními potřebami nebo vážně nemocného dítěte se s tím vyrovnává po svém. Někdo se snaží být dokonalý, aby rodičům nepřidělával další starosti. Někdo naopak hodně zlobí, aby na sebe strhnul aspoň kousek pozornosti. Kolik dětí, tolik možných reakcí. A některé děti se zdají být relativně v pohodě…. Ale jen čas ukáže, je-li tomu tak doopravdy.

A proto nezapomínejte na sourozence. Mnohdy to mají hodně těžké. Naučí se být neviditelní, pomáhat bez remcání, starat se, opatrovat, ošetřovat…. Ale co oni sami? Kdo se stará o ně? Jsou to ti největší parťáci pro všechny děti se speciálními potřebami. Jsou to tahouni, lásky, miláčci. Nezapomínejme na ně!

To, že stojí v klidu a trpělivě vše sledují z vpovzdálí neznamená, že si nezaslouží stejný díl lásky jako jejich sourozenci. Myslete na to, až té holohlavé holce budete chtít do nemocnice přinést dárek nebo potěšit tu malou rošťandu na vozíku nějakým milým překvapením. Možná mají vedle sebe neviditelného parťáka, který v noci pláče do polštáře….

Problematika speciálních sourozenců je velmi důležitá, v České republice je jí věnováno jen velmi málo pozornosti. Ale i tak jsem pár informací našla:

Články:

https://sancedetem.cz/v-rodine-neni-pouze-nemocne-dite

https://prazsky.denik.cz/ctenar-reporter/specialni-sourozenci-1-dil-co-muzete-delat-20210312.html

https://www.motylek.org/news/289/78/Specialni-sourozenectvi-Muj-bracha-moje-segra-ma-postizeni

https://patrondeti.cz/blog/a-co-zdravi-sourozenci-postizenych-deti-1

Publikace:

https://obchod.portal.cz/pedagogika/specialni-sourozenci/.

Recenzi knihy naleznete například zde: https://www.kritiky.cz/specialni-sourozenci-zivot-se-sourozencem-s-postizenim/ nebo zde: http://za-listem-list.cz/specialni-sourozenci/

Videa:

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096060107-klic/206562221700009/