Jsem obyčejná máma, která si nejvíce na světě přeje řešit obyčejné věci. Bohužel velmi často musím řešit plno věcí, které obyčejné nejsou. Mám totiž dceru se speciálními potřebami. Tento blog je o tom, jak řešíme všechny ty speciální potřeby, které má. Na co narážíme, s čím bojujeme. Co nám život usnadňuje a co naopak stěžuje.

Nejsem ani vyvolená, ani silná, ani nijak vyjimečná a přesto se mi narodila dcera, která mně naučila víc než všechny školy, kurzy a školení, která jsem v životě absolvovala. Dceru, která mi umožnila najít v sobě to nejlepší ze sebe samé. Dceru, která je mou nevyčerpatelnouo inspirací i zdrojem všemožných útrap a zklamání. Neustále narážím na bariéry, které pramení z toho, že lidé nevědí. Že netuší, jak se žije takovým rodinám jako je ta naše. Lidé se bojí zeptat, neví, jak reagovat a kam se koukat.

Píšu blog, abych svou pomlsnou špetkou do mlýna přispěla k tomu, abychom do našich obyčejných životů přijali i lidi s postižením. Jsou stejní jako my a přitom tak jedineční. Můžeme se vzájemně tolik učit a obohacovat. Budu ráda, začtete-li se do mých řádků, ve kterých se s vámi dělím o to, co prožívám. Chci svou dceru chránit, proto je blog o mne a nikoliv o ní. Ať si ona sama rozhodne, jak naloží se svým životem. Můj úkol je vychovat z ní samostatného jedince, který bude platným členem společnosti.

Vítejte, přicházíte-li s dobrým úmyslem. Já píšu vše s úmyslem dělat naší společnost lepší. Nemáte-li úmysly čisté, nemám vám co nabídnout a vy budete jen mrhat drahoceným časem. Jsem jen obyčejná máma, která píše blog…