Blog o cestování a o všem, co souvisí s tím, být mámou dítěte se speciálními potřebami
Přechod Vysokých Tater
V roce 2022 jsem si splnila sen. Absolvovala jsem přechod Vysokých Tater. Bylo to neskutečných 5 dní, při kterých jsem občas musela překonávat sebe sama a mám z toho několik ponaučení, které si snad zapamatuji pro letošní rok…
- 10 km v Tatrách není to samé jako 10 km v Krkonoších.
- Nejlepší parťák je pláštěnka. Když většinu roku trávíte tím, že poskakujete okolo dětí, tak se vám prostě desetitisícové investice do super duper oblečků fakt nevyplatí. Pláštěnka to jistí!
- Španělská bota je fakt strašný mučící nástroj. A já v něm absolvovala 4 dny, než jsem zjistila, že ty pohorky nemusím utahovat tak moc….
- Ve Vysokých Tatrách nejsou řetězy a žebříky vždy zakreslené v mapě. Takové „atrakce“ mi nedělají moc dobře, ale řekla jsem si, že musím cvičit vystupování z komfortní zóny a hecla jsem se. Aplikovala jsem 2 metody (tam nevědomky, dnes je mám více „prozkoumané“). Jedna je, že si prostě nepřipouštím jiný než pozitivní konec (to dám). A pak, že se soustředím vždy jen na aktuální krok a pak na ten další… Výhoda je, že se tyto 2 věci dají aplikovat na jakoukoliv situaci v běžném životě. Do hlavy pozitivní scénář a soustředit se na to, co je teď. Na každý aktuální krok. A ono to klapne. Ať žije trénink. Ono se to nezdá, ale všechny tyto maličkosti pak pomáhají zvládat každodenní život spojený s péčí o dítě se speciálními potřebami mnohem lépe.
Trasa
Den: Tatranská Lomnica – Chata při Zelenom plese – Skalnaté pleso – Zamkovského chata (19,5 km, 9h). Auto jsme nechali na Štrbském plese a do Tatranské Lomnice jsme jeli vlakem. Tam jsme přespali a ráno se vydali na přechod. Chata při Zelenom plese je nejkrásnější místo. 
Den: Zamkovského chata – Téryho chata – Zbojnická chata – Sliezsky dom (14,4 km, 11 h). Doporučila bych skončit už na Zbojnické chatě. Většina lidí, ať šli z jakéhokoliv směru, tak už měli dost… Moc mě bavilo si vyměňovat dojmy s ostatními. Obzvláště s těmi, co šli v protisměru, vzájemně jsme se varovali, co nás ještě čeká… Jinak jsme měli štěstí na počasí. Tuhle trasu bych ve špatném počasí jít nechtěla.
Den: Sliezsky dom – Popradské pleso (9, 4 km, 5,5 h) Tady se přiznám, že jsme měli zamluvenou chatu pod Rysmi, ale španělská bota a špatné počasí rozhodli, že si uděláme pohodičku a půjdeme kratší úsek. V případě hezkého počasí a dobrých bot by se to ale dalo krásně zvládnout. Výhoda Tater je, že se vždy dá sejít někam dolů. 
Den: Popradské pleso – Velké Hincovo pleso – Koprovské sedlo – Hlinská dolina – Parkoviště Tři Studničky (18 km, 8,5 h). Tato trasa má výhodu, že je na ní velmi málo lidí. Hlinská dolina je jako z pohádky a já asi nikdy nezapomenu na moment, kdy sedím na kameni, okolo zurčí potůček, nad hlavou přelétají orli a všude je záplava nádherných květin… Velká část tras je otevřených jen od půlky června do listopadu. V létě jsou tedy na některých místech mraky lidí. Chaty se musí zamlouvat dopředu. Spaní venku není povoleno. Jsou ale místa, jako právě tato dolina, kde moc lidí není. Z parkoviště Tři Studničky jsme si chytli stopa na Štrbské pleso, kde jsme měli zaparkované auto.Pobyt venku, překonávání fyzických limitů, práce s hlavou a vědomí, že všechno, co potřebuji si nesu na zádech je něco, co mě neskutečně nabíjí a dodává mi energii. Vnímám to jednak jako druh tréninku pro to, abych lépe zvládala každodenní život a jednak jako takovou meditaci. Vyčistím si hlavu, zpracuji si všechna možná témata. Odpočinu si. Jsem jen sama za sebe. Musím se starat jen o elementární věci. A to je prostě nejvíc. Takže kam se vydat letos. Nějaký tip? Prosím bez žebříků a ferat….
Více fotek na Facebooku a Instagramu.
