Saudská Arábie 2023
Když se na Black Friday objevily levné letenky, neváhala jsem. Po Saudské Arábii jsem totiž pokukovala docela dlouho. Teprve v roce 2019 se otevřela turistům. Zajímalo mě, jaké to je cestovat do země, kam dříve turisté nesměli. Na jarní prázdniny jezdí rodinky obyčejně na hory. My máme díky dceři hory komplikované. Zima nedělá dobře jejím svalům. Dobře jí dělá teplíčko, a to jsme doufali, že na Arabském poloostrově už v březnu bude…
Že to bylo rozhodnutí koupit jen tak bez informací levné letenky dosti unáhlené mi docházelo postupně…Pokud se tam chystáte také, tak tady pár obecných plusů a mínusů Saudské Arábie.
- Jedinečnost. Je tu stále ještě málo turistů, takže na většině míst budete sami.
- Bezbariérovost. Většina míst má bezbariérové nájezdy a nějaké řešení pro vozíčkáře, a tudíž i pro kočárky. V zemi je totiž enormní počet lidí s postižením. Ještě nikde na světě se mi nestalo, že by někdo viděl dceru a nabízel jí vozík. Tady se nám to stalo několikrát. S vozíčkáři se tu počítá.
- Příroda. Země oplývá řadou přírodních krás a skvostů. Výhledy na nekonečnou poušť nás neomrzely ani po týdnu. Je zde zkrátka jiná krajina, architektura i podnebí.
- Ochotní a milí lidé. Žijí zde velmi hodní, vřelí a nápomocní lidé. Vše se dá nějak udělat, nějak vyřešit.
- V březnu se tu nádherně ohřejete a vykoupete. V horách byla v noci pěkná zima, jinak bylo velmi příjemně. Teplo a vitamín D potřebovala načerpat nejen naše dcera, ale i my…
- Respekt k turistům. Saudská Arábie má vizi, že v roce 2030 přivítá 100 miliónů návštěvníků. Chce tím snížit svoji závislost na ropě. Turisté jsou zde opravdu vítáni. I když se možná naše představa o cestování a naše rozpočty s touto vizí tak zcela nepotkávají, tak jim opravdu moc fandím, aby byl rozvoj ku prospěchu celé země i všech přírodních krás…
- Jedná se o obrovskou zemi. Asi záleží, do jakého města poletíte a co chcete dělat a vidět. Ale já vám můžu říct, že týden je opravdu málo. Chtělo by to minimálně 10 – 14 dní, aby člověk neseděl pořád jen v autě (ano, byli jsme jen na týden ).
- Omezení autopůjčoven. V zemi, kde téměř neexistuje hromadná doprava je výsměchem, že denní limit najetých kilometrů je pro většinu autopůjčoven 200 km. Poplatek za překročení povoleného limitu je obrovský. Chtěli jsme usmlouvat neomezené kilometry, ale nějak se to nepovedlo (i když já jsem celou dobu žila v přesvědčení, že povedlo).
- Drahá víza – to v moment, kdy kupujete levné letenky jaksi netušíte, že za víza na jednoho člověka zaplatíte okolo 3 500 Kč…
- Turistická infrastruktura – ta zatím není stále moc rozvinutá. Někdy je problém najít levné ubytování. Vyzkoušela jsem Booking, Airbnb i Google a v některých destinacích se musí prohledat opravdu vše. Vůbec není standardem, že všude dostanete ručníky a čisté povlečení. Ale za to jsme měli rozlohou ta největší ubytka, jaké jsme kdy zažili… Kempování by zde bylo asi zcela v pohodě.
- Superorganizace – pár turistických míst je super organizovaných. Překvapilo mě, jak moc. Vstupenky na taková místa se dají koupit jen online a některá místa bez organizované tour nelze navštívit vůbec…
- Oblečení – povinné je mít zahalená ramena a kolena a nemít upnuté oblečení. Ženy nemusí nosit šátek, což považuji za výhodu. Místní ženy chodí zcela zahalené. S tímto při návštěvě muslimských zemí už počítám, takže mi to ani vlastně nevadí.
Mohla bych pokračovat, ale jak to tak bývá každá mince má svůj rub i líc. My máme za sebou nádherně prožitý týden. Načerpali jsme energii a máme zase sílu jít dál…
