Obyčejná máma

OBYČEJNÁ MÁMA

Blog o cestování a o všem, co souvisí s tím, být mámou dítěte se speciálními potřebami

Rubriky
Jak se žije rodinám se zdravotním postižením Sourozenci

Víkend bez

Víkend bez...

Naše dcera vyrazila na víkendovou akci pro děti bez rodičů od Parent Projectu a my jsme tak zůstali sami se synem… Bylo to skvělé, i když nám naše buzola (tak dceři říkáme, protože má lepší orientační smysl než my všichni dohromady) samozřejmě moc chyběla.

Když tak o tom přemýšlím, tak cestování bez dítěte s fyzickým hendikepem má několik rozdílů:

 – Máte poloprázdný kufr auta, protože nepotřebujete žádné vozítko.

 – Nemusíte luštit mapu a obtížně zjišťovat, jak se někam dostat bezbariérově, prostě vyberete nějaký cíl a jdete.

 – Ušetříte spoustu fyzických sil, které vás stojí tlačení vozítka, přenášení, vyndávání, vynášení apod.

 – Ušetříte spoustu psychických sil, když se například ukáže, že na té cestě, kterou jste nakonec vybrali, jsou najednou polomy/schody/výkopy apod.

 – Máte lehký batůžek, protože nepotřebujete spoustu oblečení, aby člen výpravy, který se nemůže moc hýbat, neprochladl.

 – Můžete všichni lovit kešky nebo hrát libovolnou jinou hru v přírodě a nebrat ohledy na terén či přístupnost.

A to ještě zdaleka neřešíme vše, co někteří jiní vozíčkáři: bezbariérovost restaurací a ubytování, WC, parkování velkého auta, dobíjení baterek na všemožné přístroje atd. atd.

Všude je tak krásně. Tak ať už cestujete jakkoliv, tak si to užijte na plný pecky!

Milešovka
Rubriky
Sourozenci

Nezapomínejte na sourozence

Nezapomínejte na sourozence

Dítě na vozíku nebo dítě s holou hlavou budí soucit. Tak to prostě je. Často potkávám maminky s dětmi v kočárku, které od dcery odvrhují zrak. Podvědomě tak asi brání to své maličké miminko nebo možná spíš sami sebe…. U všech ostatních to vyvolává rozpaky. Nevědí, jak reagovat, nevědí, co je a není vhodné. Chtějí pomoct, ale neví jak….. Někdy někdo udělá hezké gesto a koupí takovému dítěti třeba dárek…

Život vedle speciálního sourozence

Víte, kdo obvykle žije vedle takových dětí? Sourozenec. Bráška nebo ségra, kteří mají to ohromné štěstí, že jsou zdraví. Můžou všechno. Můžou lítat po venku a dělat cokoliv, co se jim zamane, a přitom se vedle svých sourozenců cítí odstrčeně… Hlavou se jim honí tisíce otázek: “Jak to, že ségra pořád dostává dárky a má všechnu pozornost ostatních a já ne? Jsem snad horší? Nejsem dost hodný? Dost dobrý?” To vše jim často vrtá hlavou…

Rodiče se nemocnému sourozenci obvykle věnují mnohem více. Lékaři a nejrůznější terapeuti a pomocníci jakbysmet. A oni? Oni jsou většinou někde v koutě a čekají až na ně přijde řada…. Nechápou proč má jejich sourozenec všechnu pozornost a oni žádnou. Pro ně je totiž jejich brácha či ségra úplně normální (nebo aspoň relativně normální). Nedělají rozdíly, nerozumí tomu…

V hlavě se jim rodí milion otázek a je jen na jejich okolí, zda jim pomůže jim porozumět. Rodiče mají v tomhle nelehký úkol. Musí se vypořádat s vozíkem, náročnou léčbou, terapiemi, prognózou… Každý den bojovat ze lepší život jejich dítěte, a přitom někde v ústraní sedí bráška či ségra. Na ně ale není čas…

Takové děti to buď zocelí nebo ubije… Většinou jsou na to sami. Nechtějí rodiče zatěžovat svými strachy a obavami, protože ti mají to tolik práce se sourozencem… Tyto děti často touží mít stejnou diagnózu, jen aby si jich ostatní také všímali. Šílené? Ne, to je realita.

Stejně se s tím budou muset v životě nějak vyrovnat, není třeba jim to ještě ztěžovat. Vyrovnávají se s tím různě. Někdo se snaží být dokonalý, aby rodičům nepřidělával další starosti. Někdo naopak hodně zlobí, aby na sebe strhnul aspoň kousek pozornosti. Kolik dětí, tolik možných reakcí.

A proto prosím nezapomínejte na sourozence. Mnohdy to mají hodně těžké. Naučí se být neviditelní, pomáhat bez remcání, starat se, opatrovat, ošetřovat…. Ale co oni sami? Kdo se stará o ně? Jsou to ti největší parťáci pro všechny děti se speciálními potřebami. Jsou to tahouni, lásky, miláčci. Nezapomínejme na ně, prosím.

To, že stojí v klidu a trpělivě vše sledují z vpovzdálí neznamená, že si nezaslouží stejný díl lásky jako jejich sourozenci. Myslete na to, až té holohlavé holce budete chtít do nemocnice přinést dárek nebo potěšit tu malou rošťandu na vozíku nějakým milým překvapením. Možná mají vedle sebe neviditelného parťáka, který v noci pláče do polštáře….