Štítek: Albánie cestovanisdetmi Evropa

Albánie 2021 den desátý – Blue Eey, Butrint, Sarandë

Vstáváme v 7 hodin. Blue eye (Syri i Kalter) na mě dojem neudělalo a původně jsem si myslela, že nepojedeme až tak na jih a že mě nebude mrzet, když toto místo vynecháme. V každém průvodci se dočtete, že místo je narvané k prasknutí. V 8 h ráno se to ještě dá. Pokud to máte po cestě, tak se tu zastavte, jinak to za to podle mě nestojí (díky těm davům). Děti více zajímal stánek s cetkama, kde bylo vše šíleně předražené (pokud chcete něco nakoupit, doporučujeme Krujë). Tady se poprvé setkáváme s následky masivního turismu. Lidé jsou nepříjemní, ceny napálené, vybírá se vstupné za vjezd po nezpevněné, prašné cestě. Snad se ty peníze využívají dobrým směrem. Je tu zakázané koupání, ale prý se tu koupe. No, na takovém místě, už se to prostě regulovat musí. Raději rychle pryč.

„Nějak mi to Blue eye nešlo ani hezky vyfotit…“

Další zastávka Butrint. Tam jsem taky nechtěla, ale recenze byly tak pozitivní, že jsme neodolali, když jsme byli tak blízko. Cestou projíždíme Ksamil. Má to být vodní ráj s nádherným mořem… Možná to býval ráj (nebo možná stále je, ale mimo sezónu), ale obestavený betonem připomíná spíše turistické peklo… Je tu jedna velká zácpa. Zastavujeme jen koupit něco ke snídani v pekárně a pak už rychle pryč.

„Cesta z Butrintu….“

Butrint leží na poloostrově, má úžasnou historii, je celý ve stínu stromů. U vstupu nám za dceru odpouštějí jedno vstupné, takže platíme jen za jednoho dospělého 1000 Lek. Butrint se nám moc líbí. Začátek s amfiteátrem je dost na pohodičku. Moc hezké a fotogenické a zajímavé.

„Butrint…. místo, kde na vás dýchá historie“

Pak ani nevíme jak a už zase snášíme a vynášíme vozík a dceru nosíme z a do schodů… (nějak se nám to pořád děje, už to ani neřešíme, ale leje z nás to né, že ne). Sleva pro vozíčkáře je tedy pěkná, ale vlastně je spíš proto, že se nikam nepodívají:-(

„To dáme po tísícpadesátédeváté…..“

Okolo 12 h odjíždíme. Za Ksamilem je vyhlášená restaurace Mussel House. Je to moc pěkné místo, přímo u moře. Hned vedle v moři pěstují mušle. Mušle jsou top (bydleli jsme několik let v Belgii, tak máme porovnání), ale ryby na grilu bohužel přesušují. Máme zatím nejdražší útratu, západoevropské ceny…. Příště bychom sem jeli už jen na mušle.

„Výhledy z restaurace Mussel house“

Další dvě noci jsme chtěli být opět u moře. Vybírali jsme z celé Albánské riviéry. Ale jelikož jsme nechtěli do bytu, ale raději někam do chatky, zůstali jsme nakonec v Sarandë. Chtěla jsem se této oblasti vyhnout, protože v srpnu jsou tu prostě mraky lidí, ale je pravda, že moře je tu mnohem hezčí. Voda průzračná, a navíc jsme našli ubytko s bazénem. Vykoupeno je to všechno příkrým svahem a oblázkovou pláží. Ta pro naši dceru vůbec není. Na pláži se tak vůbec nemůže pohybovat sama. Já už bych to tady sama s dcerou asi nezvládla… Manžel to má místo posilovny.

„no tak ok….. blízko Sarandë….“

Shrnutí: Pokud se vydáte na jih Albánie v hlavní sezóně, tak hodně štěstí. Je tu spousta nádherných míst k prozkoumání, ale také spousta lidí, které zajímá jen pláž a párty. Naštěstí Albánská riviéra je opravdu dlouhá a nabízí ubytování všech kategorií. Ujasněte si předem co chcete a nechcete. Informací je dnes na internetu už spousta. Užijte si to!

Albánie 2021 den devátý – Tepelenë, Vjosa, Gjirokastër

Velmi dlouho jsem studovala, jak se z Beratu dostat do Gjirokastëru. Na Google se zobrazovala silnice SH74, která byla žlutá (tedy jetelná normálním autem).  Na mapy.cz ani v tištěné mapě tato cesta nebyla, tak jsem doufala, že je prostě nová…. Bohužel není, ve vesnici Drobonik asfalt končí. Jelikož by tento úsek byl velmi dlouhý, vrátili jsme se a objeli to přes SH73 a E853.

“ V Tepelenë celkem nic není – jen výhledy….:)“

Zastavili jsme až v Tepelenë. Zase je úmorné vedro… V Tepelenë celkem nic není. Mají tady hezký výhled na údolí Vjosy a pak hezkou vydlážděnou promenádu k mostu Aliho Pasi. Asi se nic nestane, když tuto zastávku vynecháte. Co jsme ale vynechat nechtěli bylo údolí řeky Vjosy. Hledali jsme nějaké vhodné místo na koupání. Nakonec jsme ho nalezli blízko kaňonu Gryka e Kelcyres. Koupou se tu místňáci. Místy sice bahno, ale voda je příjemně osvěžující.

„Já chci taky na kajak!!!!!!:)“

Cestou zpět se účastníme záchranné akce na vytažení nákladního auta, který se převrhl i s nákladem velkých kamenů. Není to první ani poslední nehoda, kterou jsme potkali, takže ačkoliv by se mohlo zdát, že Albánci jezdí jako prasata, ale mají pod kontrolou, tak očividně nemají.

„Záchranná akce“

Další neštěstí je přímo naproti Gjirokastëru. Celý Balkán sužují požáry. A my máme jeden přímo z první ruky. Ubytováváme se mimo centrum a pan majitel nás hned odváží na pevnost. Ze všech pevností, které jsme navštívili, je tato nejkrásnější. Máme tu výhled na požár z první ruky. Je to šílené, člověk by se tam chtěl rozeběhnout a jít nějak pomoci. Když pak o pár dní později projíždíme zpět, tak vidíme, že se podařilo zachránit všechny domy. Aspoň, že tak.

“ Gjirokastër – bohužel to vzadu není ranní opar…. ale dým z hořícího lesa…“

Po pevnosti jdeme ještě na chvíli do historických ulic Gjirokastëru. Tam, kde mají být cesty, jsou místy výkopy. Vzali jsme tentokrát raději charriot. Ale ani s ním se nedá, kolikrát musíme vzít dceru do náručí a zápasit s kočárem. Nezřídka se stalo, že odněkud vyběhl pán, vozík mi sebral, přenesl ho a zase zmizel… Tentokrát je tady mnohem více rušno. Je to totiž destinace blízko velmi turisty obléhaného jihu Albánie. Nacházíme klidné místo na večeři a pozorujeme ten všudypřítomný šum. Zpět nás zase odváží majitel penzionu.

„Tak tady je podle mapy normální cesta….“

Shrnutí: Gjirokastër určitě stojí za návštěvu. Dá se najít ubytování i v některém z historických domů. My jsme toho nevyužili, protože jsme se báli, že by na nás bylo těch schodů už moc, ale určitě to může být zase něco jiného, zajímavého. V okolí je také spousta míst, která stojí za návštěvu: Antigonia, Libohovë, Hadrianopolis, malebné kostelíky a svatyně v horách. Je mi líto, že nemáme na cestování třeba měsíc. Albánie by za to stála.

„Večerní Gjirokastër – tady už je třeba s turistama počítat“

Albánie 2021 den osmý – Berat a víno

S mořem za zády se vydáváme zpět do vnitrozemí. Tentokrát opět na jih. Cíl Berat. Okolo 11 h parkujeme u pevnosti, která je nahoře na kopci. Je šílený hic. Vlna veder udeřila v plné síle. Platíme vstupné a pán, když vidí vozík, tak nám dovoluje parkovat přímo v pevnosti. Vydáváme se do tajemných zákoutí pevnosti a opět zjišťujeme, že místo je zcela bariérové… I když někde nejsou schody, tak po cestě dlážděné kameny se vůbec nedá jezdit.

„Jo, jo, cesty pro vozík jako dělané:)“

Platíme vstupné také do muzea Onufri, kde je velká a nádherná ikonografika. A taky příjemný chládek. U citadely si dáváme osvěžující zmrzlinu a nějaké studené pití a pak už míříme zpět.

„Muzeum Onufri“

Sjíždíme autem a parkujeme u parku (Parku i Osumit) vedle řeky. Je tam modrá a značka s parkovacím automatem. Místňáci říkali, že parkování „ok“, parkovací automat jsme totiž nenašli.  Jedeme se fotit s typickými domky, ale dlouho to nevydržíme, je strašně moc vedro. Chápeme, proč je Berat na seznamu UNESCO a je nám trochu líto, že nepobudeme déle. U parku nacházíme super restauraci, kde jedou větráky, které rozprašují vodu, na plný výkon. Ta se sice odpaří po pár sekundách, ale i tak je to moc příjemné. Mají zde i moc dobré čerstvé džusy. Až do teď servírují všude jen umělé krabicáky, takže určitě doporučujeme.

„Berat“

Potkáváme holiče. Syn potřebuje ostříhat, a tak se dohadujeme, že syna ostříhá. Synek má za 300 Lek (60 Kč) účes „na fešáka“. Pan kadeřník byl teda extra třída, fakt si dal záležet.

„1x účes na fešáka, prosím.“

Chvíli váháme, zda nezkusit místní koupaliště, ale pak voláme do našeho příštího ubytka, kde nám řekli, že nám napustí bazének na cachtání a tak jedeme rovnou na farmu Alpeta Agrotourism & Winery. Na stránce https://agrotourism.gov.al/ jsme u každé oblasti, kterou jsme chtěli navštívit, hledala, zda by tam nebyla nějaká šikovná farma. Moc rádi se na nich ubytováváme. Je tam většinou klid, dobré jídlo, zvířata, zázemí pro děti. Nakonec nám to vyšlo právě u Beratu, i když to byla zajížďka, nelitujeme. Byla to jedna z top zkušeností.

„Výhled ze zahrady“

Dětem opravdu natočili malý bazének a ty z toho měli zábavu na celé odpoledne. V 19 h nám začala prohlídka. Ujímá se nás Eliot, syn majitele. Ukazuje nám vinice a vysvětluje, co vše pěstují, jak postupně vybudovali zázemí, guesthouse a restauraci. Za mě je to nejlepší „wine tour“, jakou jsem kdy zažila. Asi se nedá porovnávat mladé rodinné vinařství s profláklými vinařstvími v Kalifornii, Francii, Argentině či na Novém Zélandu, ale prostě, když vás doprovází přímo majitel, je v tom kus srdce a spousta lásky. Navíc to jejich víno je přímo božské. Mají vlastně jen 2 červená vína, ale jedno je lepší než druhé. K večeři nám pak nosí jednu lahodu za druhou. Na ochutnávku rakije už naštěstí nedojde… Ještě, že máme ty děti, které už potřebuji jít spát…

„Mezi vinicemi“

Shrnutí: Berat je opravdu okouzlující i pro toho, kdo nevyhledává města. Je to totiž malý, skromný, útulný. Určitě stojí i za delší návštěvu. I přes to, že byla hlavní sezona, nebylo tu moc lidí. I v okolí Beratu je spousta dalších míst, kam se jet podívat, co navštívit. Například takové pohoří Tomorri. Velmi populární destinací je kaňon řeky Osum (se staršími dětmi si to lidé velmi chválí) nebo vodopád Bogove. Chvíli jsme uvažovali, že bychom se vydali i na rafty s https://www.albrafting.org/, na ty se vyjíždí na řeku Vjosa u Përmetu (jinde není v srpnu dostatek vody), ale pak jsme to zavrhli. Dále musí být super okolí Përmetu (termální prameny Bnëjë apod.). Opět si myslím, že střed Albánie by se dal pojmout jako krásná týdenní (a delší) dovolená. Pozor jen už na cesty, zde je už častěji doporučováno terénní auto.

Pokud máte rádi víno, má Albánie určitě co nabídnout. Jen to dobré víno prý moc nekoupíte v supermarketu, musíte hledat. Hodně štěstí! Stojí to za to. A že jste to vy, tak mám pro vás jeden tajný tip: Nurellari winery. Prý je to taky pecka….

Albánie 2021 den sedmý – moře


Ač máme nutkání vyrazit někam na výlet (a že by se těch cílů v okolí našlo), tak myslíme na děti a jsme celý den na pláži… Užili jsme si to přímo královsky. Moře bylo po ráno mnohem čistší. Zvládáme si s manželem jít i pořádně zaplavat, moře je tu klidné a dá se plavat podél pobřeží. 

„Stavět hrady se nikdy neomrzí:)“

Shrnutí:

Cestujete-li s dětmi po Albánii, asi by byla škoda moře vynechat. Obzvláště více na severu v písčitých plážích s pozvolným vstupem do moře, se děti opravdu vyblbnou. My jsme den u moře zařadili doprostřed a nakonec dovolené. První do itineráře dávám vždy to nejnáročnější (tedy většinou hory), a pak už máme program více a více volnější. Miluji, jak se děti u moře dokážou zabavit úplně vším možným. S malými dětmi a dětmi, které potřebují vaší asistenci, ale musíte být neustále ve střehu. Naše dcera potřebuje zvednout, nosit, hlídat v moři, držet, prostě je to nonstop makačka, i když je vlastně odpočinkový den. Zatím to ale všechno zvládáme. A proto taky dost cestujeme, protože jí uneseme, tak se vůbec neomezujeme např. při výběru ubytování. Jsme si plně vědomi toho, že nám to brzy skončí a my budeme muset opravdu ověřovat bezbariérovost ubytování a přístupnost míst, která chceme navštívit…

A co by se dalo ještě navštívit v této oblasti? Petrela castle, Drač, Mys Rodoni, Kavaja, kostel sv. Paraskevy, Karavastská laguna, klášter Ardenica, Apollonia atd.

Albánie 2021 den šestý – Dajti ekspres / Karpen beach

Na dnešek jsem měla několik variant, co dělat. Myslím, že takový Mys Rodon by určitě stál za bližší prozkoumání. My se však rozhodli pro lanovku Dajti Ekspres u Tirany. Je to kousek, ale přes Tiranu je to očistec, protože celá cesta je vlastně jedna velká zácpa. Nějak to ale zvládneme a za velkého hicu kupujeme lístky na lanovku. Dcera to má díky vozíku zdarma. Ale je to paradox, protože k lanovce vedou schody. Je to velmi bariérové místo, ale kočárek v pohodě vynesete a nahoře už s ním můžete být.

„Kdo může, pomůže“

Věděli jsme dopředu, že okolí horní stanice lanovky je to spíš o zábavě a výhledu než o nějaké velké akci.

„Dajti ekspres“

Hned nás odchyt chlápek, co má velké pistole na paintball. Dává dceři spoustu ran zadarmo, pak ještě platíme ostatním dětem, aby si taky zastříleli. No občas se tomu nevyhneme, ale všem ostatním „atrakcím“ (čtyřkolky, adventure park, focení na koni, střelba z luku), už se úspěšně vyhýbáme.

„Bunkr art“

Oběd si dáváme v restauraci Ballkoni Dajtit. Je to docela příjemné překvapení. V kabince lanovky doporučujeme hledat cestou bunkry. Schválně, kolik jich napočítáte.

„Je to jízda…“

Plán byl ještě navštívit vedlejší muzeum BunkerArt, ale bylo už pozdě, a navíc šílené vedro, tak jsme se rozhodli ihned pokračovat do naší další destinace – Karpen Beach blízko Golemu. Ubytko na pláži jsme zamlouvali přes messenger, tak jsme byli zvědaví, zda to klapne. No, klaplo to…  Na pláži nás čekala dvě překvapení. Tak nejdříve to nechtěné. Ve vodě byli nějaké potvůrky, které kousaly… Prý „no problem“. Nějaké písečné blechy či co. Nakonec jsme zjistili, že jsou jen v jednom pásu, kde patrně vyvěrá kanalizace z přilehlého kempu…  Naštěstí u břehu nebyli, tak jsme mohli stavět hrady, válet koule z písku a dovádět na pláži.

„Karpen beach“

Dcera se chodila sama osprchovat, bylo to až za rohem, kam jsme neviděli. Vždy trneme, protože často padá a nedokáže se sama zvednout. Sama ani nevyjde na schod nebo obrubník. Najednou přišla a celá zářila, že nemohla vyjít obrubník a nějaká paní jí pomohla. To se nám moc často nestává. Každý kouká a pozoruje, ale většinou nikdo nepomůže, nezeptá se. Tady se lidé ptají, co jí je, proč tak špatně chodí, úplně normálně a zcela bezprostředně. Má prostě slabé svaly a hůř chodí, odpovídáme. Je moc milé, když se vás pak někdo snaží povzbudit, že to snad bude brzy lepší. Je to takové povzbuzení od srdce, cítíte z toho, že jí to opravdu přejí. U nás to většinou lidé bagatelizují, no tak co, tak nemůže moc chodit, tak může třeba hrát na piano. Bohužel Kolagen VI svalová dystrofie je progresivní genetické onemocnění. Lépe nebude, ale nikdo nikdy nevíme, co bude, že? Takže děkujeme za každou pozitivní myšlenku, která ji třeba pomůže udržet její zdravotní stav takový jaký ho má nyní.

„Zaneprázdněni na pláži“

Druhé překvapení je o hodně příjemnější. Restaurace na pláži. Restaurace bez názvu, která láká na poutač „pizza“. Nic moc očekávání, ale je pravda, že podle vůně jsem tušila, že by to překvapení mohlo být více než příjemné. A bylo! Mořské plody, ryby, vše výborně udělané, ochucené. Jako sen. K tomu romantický západ slunce do moře. Co víc si přát. 🙂

„Romantika u moře“

Shrnutí: Za mě by se dala udělat krásná 14denní dovolená s dětmi: týden na severu Albánie v horách a týden u moře. Kam k moři, záleží na vašich preferencích (průzračnost vody, písek/kamínky, město/opuštěné pláže atd.). Určitě si to doporučuji ujasnit předem, vyhnete se tak případnému zklamání. Mimo sezónu je to asi jedno, ubytování bude všude spousta. V sezóně se může stát, že si nebudete moct tak vybírat nebo sáhnete hlouběji do kapsy.

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén