Naše dcera vyrazila na víkendovou akci pro děti bez rodičů od Parent Projectu a my jsme tak zůstali sami se synem… Bylo to skvělé, i když nám naše buzola (tak dceři říkáme, protože má lepší orientační smysl než my všichni dohromady) samozřejmě moc chyběla.

„Kam vyrazit, když můžete KAMKOLIV? Třeba na Milešovku.:)“

Když tak o tom přemýšlím, tak cestování bez dítěte s fyzickým hendikepem má několik rozdílů:

▶️ Máte poloprázdný kufr auta, protože nepotřebujete žádné vozítko.

▶️ Nemusíte luštit mapu a googlit, jak se někam dostat bezbarierově, prostě vyberete nějaký cíl a jdete.

▶️ Ušetříte spoustu fyzických sil, které vás stojí tlačení vozítka, přenášení, vyndávání, vynášení, apod.

▶️ Ušetříte spoustu psychických sil, když se například ukáže, že na té cestě, kterou jste nekonec vybrali, jsou najednou polomy/schody/výkopy apod.

▶️ Máte lehký batůžek, protože nepotřebujete spoustu oblečení, aby člen výpravy, který se nemůže moc hýbat, neprochladl.

▶️ Můžete všichni lovit kešky nebo hrát libovolnou jinou hru v přírodě a nebrat ohledy na terén či přístupnost.

„Cesta plná kamení, překážek a do prudkého kopce… Cesta mnohým zapovězená „

A to ještě zdaleka neřešíme vše, co někteří jiní vozíčkáři: bezbariérovost restaurací a ubytování, WC, parkování velkého auta, dobíjení baterek na všemožné přístroje atd. atd.

Všude je tak krásně. Tak ať už cestujete jakkoliv, tak si to užijte na plný pecky!

„Výhledy z Milešovky jsou bombastické:)“